Na otázku po nejznámějších českých sochařích současnosti by jeho jméno padlo určitě mezi prvními. Olbram Zoubek je slavný svým pražským pomníkem obětem komunismu nebo sejmutím posmrtné masky Jana Palacha. Svá díla ale má i na Masarykově univerzitě a po Brně vůbec.
Univerzitní centrum Telč, anatomický ústav v kampusu či vstupní hala budovy rektorátu. Tam všude lze Zoubkovy sochy najít. Po areálu kampusu je dnes uměleckých děl rozmístěna celá sbírka. Zoubkovy bronzové sochy s názvem Eva a Marie byly ovšem v roce 2001 vůbec první, které se v Bohunicích objevily. A to v době, kdy z kampusu existoval jen anatomický ústav, jehož foyer dnes zdobí. „Zatímco další díla, která v Bohunicích dnes najdeme, sem přicházela už k hotovým budovám, tyto dvě sochy se vybíraly přímo v souvislosti s místem. Počítalo se s nimi dopředu,“ zmiňuje historik umění Jiří Kroupa.
Asi nejjednodušeji je na univerzitě viditelná Zoubkova plastika s názvem Zvídavost – bílá socha se zlacenými částmi, která visí hned u vstupu vevnitř budovy rektorátu na Žerotínově náměstí. Vídat ji tady může kdokoliv už od roku 1994, kdy skončila důkladná rekonstrukce objektu.
Ten je mimochodem s brněnskými vysokoškoláky silně svázaný. Budovu postavil v letech 1871 až 1873 stavitel Eduard Exner podle projektu brněnského architekta Josef Arnolda. „Říká se sice brněnský, ale Arnold studoval v Mnichově, odkud se k nám dostal přes Vídeň. Na vzhledu města se hodně podepsal, je mimo jiné autorem městského sirotčince, který je dnes budovou A filozofické fakulty,“ přibližuje Kroupa.
Palác na Žerotínově náměstí 9 nese označení Kounicův, protože jej nechal postavit hrabě Albrecht Kounic jako činžovní palác. Po něm jej sdělil v roce 1905 jeho bratr Václav, český mecenáš, podporovatel vysokoškoláků a mimo jiné i člověk, který se řadil mezi průkopníky ženské emancipace. Původně ho chtěl darovat své nastávající ženě Josefině jako svatební dar, ale podle některých informací ho právě ona přiměla k tomu, aby se stavbou naložil jinak. Přenechal ji tedy „nemajetnému českému studentstvu“.
„Budova sloužila jako komplex luxusních bytů. Z výnosu z jejich pronájmu se postavily Kounicovy koleje v Žabovřeskách,“ připomněl Kroupa bydlení, které později využívali i posluchači vzniklé Masarykovy univerzity.
Dnes slouží Kounicův palác z většiny jako administrativní sídlo školy, v minulosti se do něj ale daleko víc chodilo k lékaři nebo nakupovat. Zařazení na seznam památek si podle Kroupy místo vysloužilo hned z několika důvodů. Je součástí rozsáhlejšího urbanistického celku, zajímavého historicky i architektonicky.
Za léta jeho existence se toho ale docela dost změnilo. „Původně fungovalo jako hlavní průčelí to, jež směřovalo do Brandlovy ulice a od toho se odvíjela architektura celé budovy. Později přestal takový vchod být praktický, vznikl nový, klasizující portál do rektorátu, ale protože podle něj nelze jednoduše přestavět již dané vnitřní prostory, může se někdo uvnitř někdy trochu ztrácet,“ komentuje změny historik umění.
Ještě víc než Zoubkova díla vlastněná univerzitou (tedy ta z pozdějšího sochařova tvůrčího období), oceňuje Kroupa ta raná. Od budovy rektorátu se k nim nejde dlouho. Výrazná bílá plastika s názvem Pijící ptáci je u hotelu Continental v Kounicově ulici, kde vynikne ještě víc od doby, kdy je jeho okolí zrekonstruované.
Druhá se jmenuje Moravská orlice a potkat ji lze u Janáčkova divadla. „Jak se divadlo dlouho projektovalo, podepsalo se na něm několik stylů. Z původního meziválečného purismu se 50. letech projekt stále více měnil směrem k socialistickému realismu. Tvůrci nakonec do stavby vnesli řadu nových prvků. Právě do této souvislosti zapadá Zoubkova socha, která přispěla k tomu, že divadlo nakonec získalo aktuálnější architektonický vzhled,“ dodává Kroupa.
