Zatímco Morava během posledních čtyř generací čtyřikrát změnila svůj politický status, Katalánsko bylo po tuto dobu vždy španělským regionem. Politicko-geograficky se tedy jedná o značně odlišné regiony, pokud se ale podíváme na vývoj jazyka a jeho emancipace, najdeme zde nevídané podobnosti.
Právě o těchto souvislostech promluvil koncem února na Filozofické fakultě MU Albert Branchadeli z univerzity v Barceloně. Jeho přednáška na téma Katalánsko a Morava: epizody z dějin komparativní sociolingvistiky, se uskutečnila u příležitosti slavnostního otevření oboru Katalánský jazyk a literatura. Na Masarykově univerzitě je možné ho nově studovat od loňského podzimu.
Zajímavý je tím, že jde v podstatě o středoevropský unikát. Katalánská filologie se totiž tradičně vyučuje jen na univerzitách přímo v Katalánsku. „Podobný obor nabízí některé španělské univerzity, dvě francouzské a univerzita v rumunské Bukurešti, kde se obor otevírá jednou za dva roky,“ uvedla na podzim pro Muni Nausica Solà z katalánského jazykového Institutu Ramona Llulle.
Katalánsko je region silný jak kulturně, tak ekonomicky, patří do něj Barcelona a k ní slavná jména umělců, architektů nebo sportovců. Brno v současnosti s regionem získalo dobré obchodní vztahy, o uplatnění absolventů by tak neměla být nouze.
Ale zpět k přednášce o moravsko-katalánských souvislostech. Branchadeli ji otevřel historickým exkurzem do dějin českých zemích. V roce 1897 za Rakouska-Uherska byla zavedena rakouským ministerským předsedou Badenim jazyková nařízení, která zajišťovala, že každá žádost podaná v českém jazyce musela být vyřízena rovněž v češtině. Tento důležitý krok v uznání češtiny jako úředního jazyka však nakonec ztroskotal jednak na neochotě německých úředníků se češtině učit, jednak pod tlakem německého nacionalismu.
„Nyní uděláme velký časový skok do 21. století, neboť popisovaná situace silně připomíná tu, která panuje v Katalánsku ohledně používání katalánštiny v soudní správě,“ řekl na přednášce profesor. Občané pocházející z Katalánska si totiž podle konkrétních článků Katalánského autonomního statutu mohou vybrat, jakým jazykem budou s úřady komunikovat. Bohužel je však praxe neuspokojivá.
„Katalánci se bez úspěchu snaží vyžadovat plnění výše zmíněných článků,“ uvedl Branchadeli a dodal, že naposledy se tak snažili katalánští poslanci ve španělském parlamentu vloni 12. května. Bez úspěchu a prý s arogancí španělské opozice, přestože nároky Katalánska na používání vlastního jazyka uznává i Rada Evropy.
Na Moravě se pak v podstatě až do roku 1905, kdy došlo k tzv. Moravskému vyrovnání, nic nezměnilo. Dokonce i vyrovnání sice uznalo Moravě politickou nezávislost, užívání češtiny v úřední sféře bylo na Moravě nakonec možné až po vzniku republiky.
Katalánsko v současnosti bojuje za samostatnost a je jasné, že bude nutně vícejazyčné. Katalánština zde totiž není majoritní jazyk, tím je španělština. „Otázkou, kterou si všichni pokládáme, je, jak dosáhnout všeobecné plnosti katalánštiny (což se vám s češtinou podařilo), aniž bychom se museli vzdát konceptu vícejazyčné země,“ uzavřel profesor svou přednášku spekulativní poznámkou.
Katalánštinou dnes mluví přibližně 10 milionů lidí. Nepoužívají ji totiž jenom Katalánci či lidé v dalších částech Španělska, jako je Valencie nebo Baleárské ostrovy. Jazyková oblast katalánštiny zasahuje částečně i Francii nebo Itálii a je úředním jazykem v Andoře.
