Ojedinělý kousek se povedl lektorce fakulty informatiky Heleně Lukášové. Ačkoliv je původně sochařka, dokázala zabodovat v letošním ročníku cen Czech Grand Design, ze kterého si odnesla cenu pro nejlepší designérku šperku.
Odborná porota ocenila její kolekci ozdob vytvořených ve spolupráci s módní návrhářkou Denisou Novou. Zlacené šperky vznikly na 3D tiskárně a je za nimi osobní příběh – jsou to například odlitky rukou nebo chodidel dítěte Lukášové a jejího partnera.
Když si pedagožka z katedry počítačové grafiky a designu šla v polovině března na galavečeru pro ocenění, ocitla se ve světě, který pro ni byl úplně nový. Sama říká, že se mezi šperkaři vůbec nepohybuje a tím, že v poslední době hodně pracuje s trojrozměrnými technologiemi, tak nějak přestala ctít hranice mezi jednotlivými typy umění. Zpráva o tom, že se stala vítězkou letošního ročníku, ji překvapila.
„Abych mohla cenu získat, musel mě někdo nominovat a já dodnes ani nevím, kdo to byl,“ vykládá s úsměvem. Jediné, co ví jistě, je to, že to nebyla Denisa Nová, pro jejíž podzimní kolekci doplňky vytvářela.
Lukášová se s návrhářkou potkala na jiném projektu poprvé na jaře roku 2014. Sada šperků s názvem „Jsi tím, co si přeješ“ se zrodila také víceméně náhodou, paralelně s módním projektem Nové, v němž návrhářka recyklovala persiánové kožichy. „V našem druhém projektu, který vyhrál cenu, Denisa pracovala s relikvií a já jsem přitom hodně přemýšlela o jejich původních majitelích. Její i moje kolekce jsou pro mě o brutalitě, naději, o naplnění snů a přání. A také o zachování historické paměti a materiálu,“ naznačuje Lukášová, jež se ve svojí části inspirovala tradicí obětních darů Milagros používaných v Jižní Americe nebo Španělsku.
Milagro je předmět, který lidé dodnes přinášejí do kostelů především v latinskoamerických zemích. Smyslem je například prosba o uzdravení, pokud je někdo z jejich blízkých nemocný. Předmět většinou napodobuje postiženou část těla. Šperky Lukášové mají tvar rukou, nohou a jiných částí těla, což jsou otisky jejího dítěte a blízkých. V jejím případě ale neslouží úplně jako obětní dar. „Je to taková prosba o ochranu pro ty, na kterých mi záleží, ale vztahuje se to zároveň na lidi obecně. Opravdu věřím, že lidé jsou utvářeni tím, co si myslí a přejí,“ vysvětluje.
Šperkům tak vrací jejich původní smysl, na který se dnes trochu zapomíná. Zatímco v moderní době je ženy vnímají spíš jen jako něco hezkého, co se mění v závislosti na náladě nebo zbytku oblečení, kdysi šlo o předměty s výraznou symbolikou, často děděné z generace na generaci. „Šperk je pro mě definice těla a osobního prostoru, nachází se přece přímo na těle nebo v intimním prostoru člověka, takže by měl být osobní a měl by mít nějaký hlubší smysl,“ říká Lukášová. Sama svoje výtvory nenosí, příčí se jí dělat reklamu sama sobě.
Úspěch v Czech Grand Design bere jako impuls do dalších projektů. Nachystaných jich má hned několik. Ráda by zase pracovala s Denisou Novou, chystá prý kolekci šperků inspirovanou skeny páteře. Leden a únor navíc trávila ve Spojených státech na William Paterson University v New Jersey, kde vytvářela speciální sochy za pomoci robotického ramene. Využívala počítačový program, který umí zpracovat informace ze snímačů mozkové aktivity a transformuje je do pokynů pro rameno, které pak vytváří výsledné sochy. Díla tak představují zhmotnění toho, co se v lidském mozku děje. K vidění v Česku by podle Lukášové měly být do několika týdnů. Čeká se jen na jejich převoz.
