V příštím roce by se měly podle schváleného návrhu státního rozpočtu zvednout výdaje na vědu a výzkum o 3,7 miliardy korun. Celkové tak vzrostou na 32,7 miliardy korun, což představuje historicky nejvyšší rozpočet na vědu. Zároveň s nárůstem by se však mělo postupně začít měnit i financování jednotlivých směrů výzkumu podle jejich potřebnosti či excelence.
O tom, jak se bude podpora vědy a výzkumu v dalších letech vyvíjet diskutoval v pátek v prostorách Ceitecu Masarykovy univerzity s představiteli vysokých škol, výzkumných ústavů, s vědci i zástupci průmyslu místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek.
Na úvod řekl, že národní politika pro oblast výzkumu, vývoje a inovací má několik základních principů. Prvním je dlouhodobost, předvídatelnost a udržitelnost, což je především otázka plánování rozpočtu ve střednědobém výhledu na pět až sedm let. Podle něj by v roce 2018 měly výdaje na výzkum, vývoj a inovace činit 35 miliard a v roce 2019 34,6 miliardy korun.
„Jedním z očekávaných bodů zlomu je rok 2020, kde dojdou ta anabolika, která máme z evropských fondů. Pokud by se výdaje na vědu a výzkum dostali na nějakých 0,6 či 0,8 procenta HDP byl by to propad o čtyřicet či dvacet procent a to by každý v systému pocítil,“ uvedl Bělobrádek s tím, že je proto v dalších třech letech nutné nastavit systém plánován rozpočtů, aby takový propad nenastal.
Druhým principem národní politiky je umět definovat potřeby celého výzkumného prostoru, tedy i těch subjektů, které na výzkumu spolupracují nebo si jej zadávají, ať už je to veřejná správa, nebo průmysl. Třetím principem je pak efektivita systému. „Abychom financovali dlouhodobě, úspěšně a efektivně celý systém, nebude možné dát všem stejně,“ zdůraznil Bělobrádek.
Zároveň doplnil, že nejde o to, přestat některé obory financovat, ale za pomoci nově připravovaného hodnocení výkonu rozlišit excelentní výkony od těch horších.
Náměstek pro řízení Sekce pro vědu, výzkum a inovace Arnošt Marks uvedl, že ve schváleném střednědobém výhledu rozpočtu rostou každoročně výdaje na tuto oblast a právě tyto nárůsty by měly být jedním z nástrojů, jak rozlišit excelentní vědu. Instituce by tak měly garantovány příjmy podle výsledků letošního roku a plánované nárůsty by se již rozdělovaly na základě nově připravovaných pravidel.
Národní politika klade důraz i na větší spolupráci s průmyslem a soukromým sektorem vůbec. „Vedli jsme debatu o tom, co soukromý sektor poptává a chceme vést debatu o tom, aby se při vypisování výzev myslelo i na jejich priority,“ uvedl Marsk s tím, že v současnosti firmy často zadávají výzkum a vývoj jinde nebo si jej dělají ve své režii. Ze soukromých zdrojů tak jde do veřejných výzkumných institucí jen velmi málo peněz.
„Věda samozřejmě není služkou průmyslu, ale potřebovali jsme definovat zájmy v aplikovaném výzkumu tak, abychom motivovali soukromý sektor, aby více spolupracoval a dával tak víc peněz,“ doplnil Bělobrádek s tím, že podnikatelský sektor vynakládá na vědu a výzkum asi 42 miliard s tím, že poptávka po spolupráci s českými výzkumnými institucemi z toho dělá jen jednu miliardu korun.
„Veřejné zdroje financí jsou omezené. Asi nedosáhneme úrovně Izraele, kde na výdaje ve výši jednoho procenta HDP z veřejných zdrojů připadají 4 procenta ze soukromých. Chtěli bychom se ale přiblížit dvěma až třem procentům HDP, které půjdou do vědy a výzkumu od soukromníků,“ dodal Bělobrádek.
V příštím roce má jít na aplikovaný výzkum celkově o 700 milionů korun více. Na základní výzkum je ze státního rozpočtu vyhrazeno o půl miliardy korun více než v roce 2016. Jedním z důvodů je zajištění udržitelnosti nových výzkumných center, které vznikly s podporou EU. Na spolufinancování programů EU se přidá 1,1 miliardy, na výzkum pro potřeby státní správy pak 330 milionů. Na zlepšení mezinárodní spolupráce bude v rozpočtu vyčleněno o 297 milionů více než v roce 2016.
