Ivan Mikloš je autorem zásadních ekonomických reforem na Slovensku.
Na začátku října přednášel na Ekonomicko-správní fakultě MU o strategii
a zavádění daňové reformy na Slovensku. Do budoucna plánuje i další
spolupráci s fakultou.
Jste označován za jednoho z duchovních otců balíku reforem na Slovensku. Co bylo jejich cílem?
Reforem bylo celkově více. Realizovali jsme reformu financí, daňovou
reformu, reformu důchodového systému, reformu trhu práce, reformu
zdravotnictví, sociální reformu a fiskální decentralizaci. Hlavním
cílem bylo, aby Slovensko dosáhlo vyššího ekonomického růstu. Nešlo
tedy o samoúčelná opatření, protože vyšší ekonomický růst znamená
i růst životní úrovně, růst mezd, růst platů a kvality života. Reformy
znamenají rychlejší zlepšování života lidí, rychlejší následování
vyspělých zemí. To se následně i projevilo, Slovensko dnes dosahuje
výrazně vyššího ekonomického růstu než okolní země Visegrádské čtyřky.
V prvním půlroce letošního roku dosáhlo Slovensko růstu hrubého
domácího produktu 9,4 procenta.
Hledali jste při vytváření reforem inspiraci v jiných zemích?
Ano, hledali jsme inspiraci i jinde, i když jsme nic nekopírovali úplně
přesně. Ale sledovali jsme hlavní směřování některých zemí – bylo to
především Irsko a Estonsko. Irsko proto, že je to země podobná
Slovensku nejen velikostí, ale také tím, že když vstupovalo do Evropské
unie, dosahovalo poloviční úrovně oproti ostatním zemím tehdejší EU.
A právě díky reformám, které jsou podobné jako naše, a díky využití
svého členství v EU dokázalo růst tak rychle, že dnes je druhou
nejvyspělejší zemí s ekonomickou úrovní 140 procent průměru v Evropské
unii.
Každá reforma bolí – veřejnost přijímá reformy
s přirozenou nedůvěrou. Co bylo nejtěžší při prosazování reforem
na Slovensku?
Nejtěžší bylo vše politicky prosadit. V zásadě jsme totiž nevymýšleli
nic úplně nového, protože jsme se inspirovali tam, kde to fungovalo.
Oblastí, kde bylo nejvíce třeba vymyslet nějaký všeobecně fungující
model, bylo zdravotnictví. Zdravotnická reforma byla i nejsložitější,
protože byla nejcitlivěji přijímaná. Důležité pro mě bylo silné vnitřní
ztotožnění s tím, že jsou reformy potřebné. Protože odpůrci reformy
vždy zneužijí přirozené lidské obavy z reforem obecně. Právě to je
důvod, proč je prosazování reforem těžké všude a proč se je mnohé,
i bohaté země, které reformy potřebují, zdráhají zavést.
Prezident Václav Klaus podepsal na začátku října reformu financí, která
by měla začít platit od 1. ledna 2008. Mimo jiné snižuje daně z příjmu
a některé sociální dávky, zavádí poplatky za recept u lékaře a pobyt
v nemocnici. Jak se díváte na reformu v České republice?
Reforma veřejných financí byla určitě nutná. Jen je možná škoda, že se
nevyužila na to, aby se systém více zjednodušil. Možná by se dalo
i více snížit daňovou sazbu a zejména zjednodušit daňový systém
a odstranit všechny výjimky. Na druhé straně je třeba respektovat, že
každá reforma je nejen technický, ale i politický problém. Takže zřejmě
je to také daň za to, že je u vás vládní většina tak těsná a že se
reformy nedají udělat tak, jak jsme to udělali tehdy my na Slovensku.
Jedna z nejcitlivěji vnímaných částí je reforma zdravotnického systému. Jak probíhalo její zavádění na Slovensku?
Obsah reformy u vás je podobný jako na Slovensku. U nás se staly chyby
ve dvou oblastech. Za prvé v tom, že neexistovala dostatečná
komunikace. A to jak ze strany odpovědného ministerstva dovnitř rezortu
s lékaři a zdravotníky, tak směrem k široké veřejnosti. Protože
komunikace je klíčová všude a při každé reformě. Ve zdravotnictví je
o to důležitější, že jde o nejcitlivěji vnímanou oblast. Další chybou
bylo, že se u nás zpozdila druhá část reformy, která měla zefektivnit
fungování zdravotnických zařízení. Měli jsme skluz asi rok a půl. Těsně
před volbami tak nastala situace, kdy lidé museli platit poplatky,
nicméně reforma se zatím neprojevila v lepších službách, v lepším
fungování systému. Tehdy se mělo lidem vysvětlit, že reforma má smysl
a že začne přinášet ovoce.
