Světlo a sezonní blues

Co jsou to biologické hodiny, jak působí světlo na naši náladu a imunitní systém a co dělat, když člověka přepadne sezonní blues – těmito otázkami se zabývala v prvním listopadovém týdnu ve své přednášce v rámci Týdne vědy a techniky na Fakultě sociálních studií MU naše přední biochemička prof. Helena Illnerová.

Světlo je pro živé organismy jedním z nejdůležitějších faktorů. Je zdrojem tepla, umožňuje nám vidět, umožňuje fotosyntézu. Světlo synchronizuje náš vnitřní čas s vnějším dnem, a tím ovlivňuje naši náladu a imunitní systém. Pokud máme dostatek světla, máme lepší náladu a to posiluje náš imunitní systém. Je tedy důležité sladit svoje vnitřní rytmy s vnějšími, tedy se střídáním dne a noci, působením světla. „Proto je nejdůležitější žít pravidelným způsobem, mít denní režim, vstávat v určitou dobu a v nějakou dobu chodit spát. Nestřídat to tak, aby si člověk den prodloužil třeba o pět hodin a následující den se to snažil dohnat. Pravidelnost je naprosto základní,“ říká Helena Illnerová.

Vnitřní biologické hodiny
Všechny živé organismy v sobě mají spoustu tzv. cirkadiánních rytmů. Ty naše, které můžeme sami dobře sledovat, jsou např. střídání spánku a bdění, změny v tělesné teplotě (maximum máme v odpoledních hodinách, minimum někdy okolo třetí hodiny ranní), změny ve výkonu, v příjmu potravy a pití, v hladině hormonů, v tom, jak trávíme, či ve složení tělesných tekutin. Jsme tedy cyklické organismy, nejsme pořád stejní, měníme se v čase, v průběhu dne i noci. Co jsou to vlastně biologické hodiny, které vzbuzují rytmy v našem organismu? „V lidském organismu existují takzvané hodinové geny, které jsou zodpovědné za to, že v sobě máme zhruba 24hodinové rytmy. První hodinový gen s příznačným názvem clock byl izolován studentem z Northwestern University zhruba před 10 lety,“ uvádí přednášející Helena Illnerová.

Jak se vyhnout sezonnímu blues
Naše biologické hodiny jsou současně naším kalendářem. Rozdíl mezi množstvím světla, které dostaneme v létě a v zimě, je v našich zeměpisných šířkách osm hodin, a to může dost značně ovlivňovat naši náladu. Typické je, že s podzimem a zimou může přicházet tzv. „sezonní blues“, můžeme mít špatnou náladu, cítíme se unavení, je nám nepříjemně. Co je tedy nejdůležitější, abychom nepropadli sezonnímu blues? „Když přicházejí krátké podzimní a zimní dny, je nutné jít ven, když je hezky, a užít si sluníčko, protože existuje cosi jako světelná paměť. Světlo během krásného dne nás na nějakou dobu zesynchronizuje, chvíli v organismu vydrží,“ dodává prof. Helena Illnerová.

Sezonní afektivní porucha
Někdy sezonní blues ale již přechází v chorobu, sezonní afektivní poruchu, což je v podstatě deprese, která nastupuje s příchodem kratších podzimních a zimních dnů. Tuto nemoc mívaly také známé osobnosti – například van Gogh nebo Mahler – které proto v zimě vyhledávaly kraje blíže rovníku. Léčbou této poruchy je intenzivní osvětlování převážně v ranních hodinách – některé psychiatrické léčebny u nás už jsou na tuto léčbu také zařízeny. Osm hodin světla u nás je ale pořád více než například ve Skandinávii. Tam je diagnostikováno více sezonních depresí než jinde, proto se musí intenzivně přisvětlovat. Byla proto také založena společnost pro biologické rytmy a léčbu světlem – hlavními členy jsou Kanada a právě skandinávské země.

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc.
Helena Illnerová vystudovala biochemii. Od března 2001 do roku 2005 byla předsedkyní Akademie věd ČR. V současné době přednáší na Přírodovědecké fakultě UK a je členkou renomovaných zahraničních vědeckých společností. Hlavním oborem jejího odborného zájmu je časový program savců včetně člověka, to znamená řízení a molekulární mechanismy cirkadiánních, tedy zhruba denních rytmů a rytmů sezonních a jejich synchronizace s vnějším dnem.