Akademický senát MU schválil v dubnu nový Řád habilitačního řízení, který od roku 2021 zavádí povinnost předkládat habilitační spis v angličtině nebo jiném cizím jazyce podle zvyklostí oboru. Zeptali jsme se několika akademiků, jaký je jejich postoj k této změně.
Luděk Bláha, přírodovědecká fakulta
Habilitace a profesorská řízení dle vysokoškolského zákona zůstaly bohužel v období před sto lety. Logické (a prověřené v zemích na západ od nás) by bylo nahradit systém titulů funkčními místy. Nezáleželo by na tom, zda někdo má či nemá titul docent, ale v otevřených výběrových řízeních na pozici docenta by kandidát či kandidátka museli prokázat příslušné kompetence. Cizí jazyk (typicky angličtina) je základní kompetencí špičkové osobnosti v každém oboru. Takže ano – souhlasím, aby každý docent Masarykovy univerzity uměl komunikovat svoji odbornost v cizím jazyce a jsem přesvědčen, že pro budoucí docenty (kteří se typicky narodili po roce 1985 a budou se habilitovat po roce 2020) není tento požadavek žádným problémem.
Jiří Hanuš, filozofická fakulta
Proti tomuto restriktivnímu nařízení jsme se ohradili s manželkou Světlanou Hanušovou otevřeným dopisem s názvem Právo předložit habilitační práci v mateřštině, který jsme zaslali panu rektorovi, děkanům svých fakult a Akademickému senátu MU. Nedomníváme se, že toto opatření přispěje ke zvýšení kvality akademické práce. Ve své argumentaci tvrdíme, že nařízení poškozuje češtinu na poli vědy, že přinejmenším v humanitních vědách je svobodná volba jazyka nezbytností, že implicitně vyjadřuje nedůvěru stávající vědecké komunitě, že přeceňuje zahraniční oponentskou síť, že zvyšuje formalismus. Neuklidňuje nás ani to, že jsou možné výjimky. Nové nařízení považujeme za sociálně-inženýrský pokus.
Martin Bareš, lékařská fakulta
Jednoznačně s habilitacemi povinně v cizím jazyce souhlasím. Pro Masarykovu univerzitu, která se přihlásila k ambicióznímu posunu v mezinárodních žebříčcích, je to jeden z důležitých kroků, byť ne jediný a vše řešící. Sportovní terminologií bych řekl, že se nelze tvářit, že chceme na olympiádu a současně mít kvalifikační kritéria lokální úrovně. Pak přepišme řadu pasáží našeho dlouhodobého záměru pro léta 2016-2020. Navíc jsem přesvědčen, že diskutované opatření povede zpětnovazebným způsobem ke zlepšení kvality publikačních výstupů našich akademiků, které jsou podklady vlastní závěrečné habilitační práce. Opatření bylo vydiskutováno s děkany všech fakult a bylo přijato kompromisní řešení vycházející vstříc požadavku právnické fakulty. Navíc Akademický senát MU na svém zasedání znění výjimky ještě rozšířil.
Josef Bejček, právnická fakulta
Nesouhlasím s plošnou povinností. Překvapila mě předpojatost, s níž se záměr prosazoval. Konkrétní argumenty se „přebíjely“ pouhým paušálním „pevným přesvědčením“ o opaku. Rozhodlo se mocensky a kompetentní fakultní orgány vedoucí habilitační řízení byly postaveny před „hotovou věc.“ Masarykova univerzita nikdy nezasahovala do obsahové stránky prací a neregulovala rozsah. Neměla k tomu zákonné zmocnění. To nemá ovšem k „jazykovému cenzu“ ani dnes. Zákon zmocňuje jen určit další postup v řízení, tedy proces. Nařízení cizího jazyka je exces a v řadě oborů nepřímo předurčuje obsah práce. Násilně mj. omezí volbu témat zabývajících se národním právem. Zákaz používat na národní univerzitě rodný jazyk ve vrcholné práci kandidáta je diskriminační. Hrozí banalizace jazyka, primitivizace odborného stylu a redukce rozsahu na nezbytné minimum: nikoliv rozsáhlá zásadní díla, ale účelové textíky v jednoduché a/nebo špatné angličtině pro oponenty. Práce se navíc mají pouze předkládat, ne psát anglicky. Hrozí nebezpečí dvojkolejnosti: řízení o české metaverzi cizojazyčné práce. Bude to drahé, ale ne k ničemu, protože to přímo uškodí - vytvoří se umělá překážka společenského vlivu právnických habilitací – ten nechť ustoupí pohodlí zahraničního oponenta? Okruh kompetentních oponentů se nerozšíří, ale zúží. Zarazily mě veřejné insinuace vůči odpůrcům „jazykového nařízení“ a zesměšňování jejich motivů. Nelíbí se mi zbytečné rozštěpení senátu i univerzitní veřejnosti kvůli násilnému přitesávání všech do „jedné velikosti“. Možnost případných arbitrárních výjimek je netransparentní a nepředvídatelná. Těsné hlasování senátu poskytlo jazykovému nařízení jen slabou legitimitu a mělo by nabádat spíše ke zdrženlivosti při jeho prosazování, respektive k velkorysosti při udělování výjimek.
