Na začátku listopadu si od České společnosti chemické převzal Ondřej Jurček z Ceitecu Masarykovy univerzity Cenu Alfreda Badera za vynikající přínos k rozvoji organické chemie. Ocenění získal za své dlouholeté studium terpenoidů, tedy organických látek jak rostlinného, tak živočišného původu. Vědě se věnuje už třináct let, a to postupně v Praze, na univerzitě ve finském Jyväskylä a poslední rok pak v Brně.
Ve své vědecké kariéře se tak ocitl zatím nejblíž svému rodišti, jihomoravskému Hodonínu. Na střední škole ho bavily přírodní vědy včetně chemie, chtěl se ale věnovat něčemu, jak sám říká „jedlému“, a tak si vybral studium na Vysoké škole chemicko-technologické na Fakultě potravinářské a biochemické technologie. Postupně se dostal k více základnímu výzkumu, ale touha po využitelných výsledcích ho neopustila.
„Stále se snažím, abych se přes teoretickou práci a základní výzkum dostal k té praktické složce, tedy k výsledku, který se bude dát aplikovat,“ říká s úsměvem Jurček, který se v Ceitecu zabývá zkoumáním struktury a vlastností přírodních sloučenin.
S jejich výzkumem začal už na doktorátu, kdy se dostal k syntéze analogů takzvaných juvenilních hormonů, které ovlivňují vývoj, reprodukci a metamorfózu hmyzu. „Spojili jsme je se steroidy, terpenoidy, které se běžně vyskytují v lidském ale i hmyzím těle, kde mají celou řadu funkcí. Zkoušeli jsme tak vytvořit látky, které by se mohly využívat v boji se škodlivými druhy hmyzu,“ přiblížil svou první vědeckou práci Jurček.
Testovali látky například na termitech, kde si ale museli dát pozor na odložení jejich účinků. „Když najdou termiti nový zdroj potravy, nechají nejdřív ochutnat jen pár jedinců a čekají, zda se jim něco stane. Pokud ne, potravu sežere i zbytek kolonie. Naše návnada nijak neovlivnila ty, co ji sežrali, ale vytvořený insekticid později způsobil to, že se nové larvy nevyvinuly v dospělé jedince a celá kolonie termitů zanikla,“ popsal účinky zkoumaných látek chemik. Přestože výsledky vypadaly slibně, do praxe se látka vytvořená na přírodní bázi nedostala.
Ve Finsku se Jurček začal zabývat možným spojením steroidů a léčiv. Konkrétně šlo o připravovaný lék proti ateroskleróze, při níž se ukládá tuk do stěn tepen. „Vytvářel jsem sloučeniny nadějného léku sukcinobukolu se steroidy, a to konkrétně žlučovými kyselinami a fytosteroly, což jsou látky přirozeně se vyskytující například v zelenině a snižující hladinu cholesterolu. Chtěli jsme tímto způsobem zvýšit účinek léku, který však neprošel poslední fází klinických testů a tedy ani naše práce nenašla v tomto směru uplatnění,“ popsal úskalí výzkumu Jurček, který ve Finsku dělal doktorát souběžně s doktorským studiem v Praze.
Se žlučovými kyselinami pracuje i teď. Tyto kyseliny, které pomáhají trávit tuky a v nich rozpustné látky včetně vitamínů, mají totiž i další funkci. Vytvářejí takzvané micely, tedy jakési nosiče, které v těle transportují látky například do jater. „Upravuji je přidáním kovů jako železo nebo zinek, aby byly jako nosiče stabilnější. Cílem je navázat do takového nosiče například léčivo, které se tak v těle dostane na určené místo, kde má působit,“ popsal svou současnou práci.
Štěstí na lidi
Ve své kariéře měl podle svých slov štěstí na lidi. Nejdříve se dostal k výzkumu na ústavech akademie věd, kde mu pro zahraniční stáž doporučili právě Finsko. Tam si porozuměl se svým školitelem a z původně půlroční stáže se vyklubal další půl rok a nakonec celých devět let vědecké práce.
„Líbilo se mi tam, mám rád přírodu, lyžování i běžky, takže jsem si to tam hodně užil. Naučil jsem se částečně i finsky a jazyk procvičuji s manželkou, která z Finska pochází,“ podotkl Jurček s úsměvem. Do Česka se nedávno přestěhovala i ona, zabývá se supramolekulární chemií a získala místo postdoka na Přírodovědecké fakultě MU.
Jurček oceňuje prostředí Ceitecu, kde je špičkové vybavení pod jednou střechou. „Navíc jsou tu všichni otevření ke spolupráci a je tu výborné prostředí. Rád bych tu zůstal, soustředil se na výzkum a vyvinul látky, které by měly praktické využití. Právě to mě na vědě baví.“
