Zemi, odkud pochází bájný mořeplavec Sindibád, začne od podzimu prozkoumávat tým Inny Mateiciucové a Maximiliana Wildinga z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Koncesi k výzkumu dostala jejich badatelská skupina jako vůbec první česká a obecně je jednou z mála, koho Ománci k prozkoumávání své země pustí.
Tým Mateiciucové a Wildinga pracoval mezi lety 2005 a 2010 v Sýrii, protože tam ale vypukla válka, museli místo opustit. Od té doby hledali paralelně s jinou prací nové možnosti na Předním východě. Do Ománu se dostali na pozvání hlavního ománského archeologa a díky tomu, že předložili inovativní výzkumný projekt.
„Omán je pro archeology zemí zaslíbenou. Již od dávné minulosti, kdy byla hladina moří mnohem níže než dnes, byla země mostem mezi Afrikou a Asií, po kterém přecházeli první předchůdci člověka. Od starověku zemí putovaly karavany s vzácným kadidlem a po moři to bylo na tradičních plachetnicích dhau do Indie, co by kamenem dohodil,“ přiblížila Mateiciucová, co ji a kolegy na zemi tolik láká.
Ománská archeologie je však podle ní stále ještě v plenkách. „Udělením koncese jsme získali jedinečnou příležitost podílet se na psaní učebnic o ománské historii. Přivítali ji také naši studenti, kteří mají konečně možnost učit se archeologické praxi v bezpečné zemi.“
Tým pod hlavičkou Masarykovy univerzity bude první českou skupinou, která dostane možnost na území Arabského poloostrova provádět archeologické práce. Ománci si svoje kulturní dědictví velmi chrání.
Archeologické výzkumy zde začaly až v 70. letech a soustředily se hlavně na pobřeží. Také brněnská skupina doplněná o zahraniční odborníky se od podzimu bude zabývat částečně pobřežím. Zaměří se na takzvané trilithy, záhadné kameny vyskytující se v řadách kolem pobřeží.
Kolemjdoucího zaujmou na první pohled. Jedná se vždy o tři stojící ploché do sebe zaklíněné kameny podlouhlého tvaru o výšce 30 až 70 centimetrů. Vědci jejich vznik datují do období mezi lety 200 před Kristem a 400 po Kristu. „O funkci zdejších kamenů ani o tom, kdo je postavil, není doposud nic známo. Existují jen spekulace a dohady,“ podotkla archeoložka.
Hlavním pracovním místem odborníků však bude vnitrozemská lokalita v severní části Ománu. Travnatá plocha o průměru přibližně 500 metrů, která se nachází ve výšce asi tisíc metrů nad mořem a je obklopená horami, byla kdysi jezerem uprostřed krajiny porostlé bohatou vegetací a plné zvířat.
Výzkumníci se na vyschlé jezero jeli podívat ještě před podáním svého badatelského projektu, takže dobře vědí, do čeho jdou. Na místě našli pozůstatky osídlení, hlavně kamenné nástroje a střípky keramiky. Časově se zaměří na období zhruba mezi 8 až 4 tisíci lety před naším letopočtem.
„Lokalita nás nezajímá jenom archeologicky, ale chceme o jejím vývoji zjistit víc jako o celku. Budeme hledat odpovědi na otázky, kdy se jezero začalo plnit vodou, kdy začalo vysychat, jak vypadalo přírodní prostředí kolem a jak se lidé přizpůsobovali měnícímu se klimatu od dob prehistorických až po současnost,“ popsala Mateiciucová.
Právě snaha dívat se na místo pohledem různých přístupů a disciplín a zkušenosti získané při metodicky náročném výzkumu poničené lokality v Sýrii badatelům vynesly povolení lokalitu zkoumat. Zdaleka ne každý byl tak úspěšný, koncesi obdržela jen asi polovina zájemců.
Ustanovení první české archeologické mise v Ománu bylo potvrzeno i na nejvyšší politické úrovni při setkání velvyslance České republiky v Saúdské Arábii Jiřího Slavíka s náměstkem ministra kulturního dědictví a kultury Salimem Bin Mohammedem Al Mahroukim na konci minulého roku. Česko zatím v Ománu stálé zastoupení nemá. Archeologická mise je však součástí snah pojítko mezi oběma zeměmi vytvořit.
