Do země člověk nevidí a archeologické nálezy jsou často dílem náhody. Tak popisuje svůj nečekaný objev, který odstartoval začátek záchranného archeologického výzkumu při stavbě Centra podpory humanitních věd na filozofické fakultě v ulici Arna Nováka, archeolog Petr Dresler.
Jedno srpnové úterý, když měl archeologický dozor na stavbě, se totiž rozhodl začistit výkop na dvoře fakulty a přitom objevil tři menší kameny. Že jde o artefakty ze starší doby kamenné, vzápětí potvrdili jeho kolegové z ústavu archeologie a muzeologie na filozofické fakultě.
„Měl jsem štěstí, že jsem byl zrovna u toho, když odkryli starší sondu s vrstvou, o níž jsme věděli od července. S kolegou Michalem Vágnerem jsme se rozhodli zdokumentovat situaci. Lidově řečeno jsem v tom zkoušel kutat a narazil jsem tak na tři kameny, které vypadaly pro archeologa podezřele,“ popisuje objev Dresler.
Nalezené věci sám přesně posoudit nedokázal. „Věnuji se ranému středověku a s nálezy z jiných období nemám takové zkušenosti,“ vyvrací domněnku, že každý archeolog okamžitě přesně rozpozná nález a bez problémů jej datuje. Ani odborníci na paleolit si zatím nejsou stářím nálezů jistí. Mohou být staré sto tisíc i tři sta tisíc let.
Neurčitá práce archeologa
A podobné je to i s každodenním terénním výzkumem. „Práce archeologa je hodně neurčitá. Většinou jen tušíme, že někde můžeme něco najít, a někdy jsou to marné naděje. Často člověk dlouhá léta chodí a jezdí po zajímavém nálezu, a k objevu ho přivede opravdu jen náhodný záblesk intuice,“ říká Dresler.
Jenže právě touha nacházet konkrétní stopy historie, snaha zjistit, jak dříve vypadala společnost a jak fungovala, je motor, který archeology v jejich snaze pohání. I proto setrvávají na stejných místech dlouhá desetiletí a znovu a znovu zkoumají archeologická naleziště.
„Hlubší poznání bez nových výzkumů nejde. Díky moderním metodám totiž získáváme stále větší množství informací,“ vysvětluje archeolog, jehož zájem se soustředí na průzkum velkomoravského hradiska na Pohansku u Břeclavi.
I když jej k archeologii přilákaly knížky paleontologa Josefa Augusty a ilustrace Zdeňka Buriana, které se zaměřují především na pravěk, už při studiu se začal věnovat jinému období dějin. První terénní výzkumy absolvoval na velkomoravském pohřebišti ve Znojmě-Hradišti a později přešel právě na Pohansko. „Chci mu zůstat věrný. Je tam ještě hodně práce a spousta otázek, které se množí s tím, jak odpovídáme na některé jiné,“ říká o své archeologické budoucnosti Dresler.
Práce na Pohansku se nesoustředí jen na velkomoravské hradiště. Archeologové zkoumají i nedalekou osadu z desátého až dvanáctého století a systematicky pátrají po různých pozůstatcích starého osídlení v okolí. Dresler se pak navíc snaží určit, jak vypadalo území v těsné blízkosti raně středověkého opevněného areálu. Zda tam byla další sídliště, jestli ho lidé využívali pro zemědělství nebo bylo okolí prázdné.
