Migrace je v posledních letech v Evropě ožehavé téma a řada lidí ji odmítá. Většina zemí se přitom snaží určitou migraci zachovat či dokonce zvýšit, a to zejména u lidí s vysokou kvalifikací, které potřebuje pracovní trh. Možnosti, jaké volí různé země k tomu, aby tento typ migrantů přitáhli, zkoumá Mathias Czaika, profesor na Donau-Universität v rakouské Kremži, který o tom mluvil na setkání mladých ekonomů - Young Economists´ Meeting, které pořádá Ekonomicko-správní fakulta MU.
V rozsáhlém mezinárodním výzkumu srovnává jednotlivé země i období a dívá se, jaké využívají nástroje pro přilákání vysoce kvalifikovaných migrantů. Zejména v anglicky hovořících zemích, ale například i v Dánsku, je migrační politika založená na bodovém systému, který umožňuje vstup kvalifikovaných migrantů a také poskytuje možnost trvalého usazení. Žadatelé o víza jsou posuzování na základě mnoha faktorů, které je možné upravovat podle aktuálních potřeb ekonomiky.
„I když lze říci, že například bodové systémy hodnotící stanovené ukazatele konkrétního žadatele jsou efektivnější než ty, kde se řízená migrace odvíjí od požadavků zaměstnavatelů, obecně platí, že na celkové navyšování počtu migrantů nemají migrační politiky velký vliv. Jsou ale poměrně efektivní ve výběru kvalifikovaných lidí a odrazování těch nekvalifikovaných,“ přiblížil některé závěry svého výzkumu Czaika.
Hledání středo- a vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří chtějí pracovat v zemích Evropské unie, podle něj pomáhá i Modrá karta EU. Jde o umožnění dlouhodobého pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. Toto schéma opravňuje cizince k pobytu a zároveň výkonu zaměstnání, tedy není třeba mít zvlášť pracovní povolení.
Za vysokou kvalifikaci se považuje řádně ukončené vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání, které trvalo aspoň tři roky. Karta má ale podle profesora také některé charakteristiky, které ji činí méně atraktivní, jako například časové omezení nebo limity přicházejících lidí.
„Kromě různých politik a opatření je tu pak celá řada věcí, které jsou pro rozhodování migrantů mnohem relevantnější. Jde třeba o situaci na trhu práce, úroveň jeho regulace, celkovou atraktivnost dané země včetně třeba kvality škol nebo zdravotnictví,“ popsal, proč cílené migrační politiky mají na přilákání kvalifikovaných lidí jen omezený účinek.
Dodal, že země provádějí menší úpravy migračních politik, jako jsou regulace věkových limitů, doby pobytu nebo změny ve vízových povinnostech poměrně často. „Studovali jsme vývoj vízových podmínek v řadě zemí po dobu asi 40 let a zaznamenali jsme několik tisíc změn,“ uvedl Czaika. Dodal, že systematičtější změny jsou méně obvyklé, dějí se spíše jen jednou za několik desetiletí.
