Úspěch, který se jen tak někomu nepovede, zaznamenal před několika týdny lingvista Pavel Caha z Filozofické fakulty MU. Pozvali si ho totiž na přednášku kolegové z Massachusetts Institute of Technology (MIT), věhlasné univerzity, kde funguje mimo jiné jeden z nejuznávanějších jazykovědných týmů světa.
Caha tam mluvil o své dlouhodobé práci, která se dá shrnout jako hledání DNA jazyků a tedy prazákladů toho, že si lidé díky použití jazyka rozumějí. „Přístupu, který reprezentuju, se někdy říká kartografie. Jde v něm o to zmapovat, jaké jsou univerzální komponenty významu a jak jsou lineárně a hierarchicky uspořádány. Rádi bychom získali mapu těchto základních významů a jejich řazení,“ vysvětluje Caha, který ale ví, že on nebude ten, komu se to povede. Na rozdíl od DNA živých organismů, která byla popsána už v 50. letech, jazykovědci splnění svojí mise pořád ještě vyhlížejí. A vědí, že je čeká dlouhá cesta.
Ve své práci se Caha ptá na to, jaké jsou základní stavební prvky jazyka. Stejně jako kolegové předpokládá, že jsou to malé kusy významu, daleko menší než slova nebo jejich části. Konkrétně on se dívá podrobně na to, jak jazyky kódují lokaci v prostoru a pohyb. Při takovém popisu se vychází vždy z nějakého definovaného místa, které je známé, a pak se za pomoci předložky ujasňuje, kterým směrem hledat předmět, jehož polohu neznáme. V češtině se používají třeba předložky z a pod, ale také jejich složenina zpod, která v sobě najednou spojí několik významů.
Předpokládá se, že obdobně se skládají slova a z nich i významy také v jiných jazycích, a proto je Cahova práce pro odborníky z MIT zajímavá. Pozvali ho doktorští studenti, kteří teď rozvíjejí nové směry výzkumu. Potkal se třeba s těmi, kteří se zabývají primárně jazyky příbuznými mongolštině a kteří v oblastech jejich používání strávili několik měsíců sběrem dat.
„Získali tak unikátní data, která se dosazují do našich už předem zkonstruovaných vzorců, což celý obor hodně obohatilo,“ vysvětluje Caha, který tím vším spolu s ostatními sleduje snahu popsat strukturu jazyka a vlastnosti lidského dorozumívání obecně.
Před návratem na Masarykovu univerzitu, jíž je absolventem, strávil Caha skoro deset let na univerzitě Tromsø, takže s mezinárodním vědeckým prostředím má zkušenosti. MIT je ale co do úspěchů přece jen trochu dál. „Každá pozvánka, a zvlášť taková, dává člověku pocit, že jeho práce přece jen k něčemu je. My humanitní vědci jsme k výsledkům vlastní práce skeptičtí, nevyvíjíme léky jako lékaři. Pobyt na takovém pracovišti, byť třeba krátkodobý, je ale velkým oceněním a motivací do další práce,“ přiznává vědec.
Z norského působiště se Cahovi podařilo přivést do Brna pro různě intenzivní spolupráci i některé z bývalých kolegů, což směřuje k tomu, že právě Filozofická fakulta MU by se mohla stát ještě žádanějším centrem lingvistického výzkumu.
