Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí Přírodovědecké fakulty MU, které loni oslavilo 35 let své existence, prošlo v posledním desetiletí i pod jejím vedením dynamickým rozvojem a stalo se mezinárodně uznávaným výzkumným a vzdělávacím pracovištěm zaměřeným na studium dopadů znečištěného prostředí na zdraví.
Jana Klánová přitom na vědeckou kariéru původně nepomýšlela. „K přírodním vědám mě přivedla láska k logice. Byla jsem líná se učit zpaměti a v matematice nebo chemii jsem viděla prostor pro kreativitu. A protože jsem si mezi nimi nedovedla vybrat, zvolila jsem jejich učitelskou kombinaci,“ vzpomíná na studia na Masarykově univerzitě.
Po absolvování však zůstala ve vysokoškolském prostředí a zapojila se do výzkumu na elektrotechnické fakultě VUT. Stihla se ještě přiučit leccos z fyziky i analýzy materiálů, než po třech letech odešla na mateřskou. „Často se mě lidé ptají, jak jsem skloubila kariéru a rodinu, ale já jsem to vlastně nikdy neřešila. Po narození dcer jsem skoro devět let dělala něco úplně jiného,“ říká Klánová.
Spolu s manželem se totiž hned po sametové revoluci rozhodli na čas přesídlit do USA. „Angličtinu jsme se spolu učili po večerech z učebnic pro jazykové školy – školní znalost ruštiny a němčiny nám mnoho platná nebyla.“
Se dvěma batolaty a pár kufry se přestěhovali do Michiganu, kde její manžel studoval doktorát. Ani ona však za oceánem nezahálela. Pro početnou komunitu michiganských Čechů a Slováků založily s kamarádkou jazykovou školu. „Potkala jsem tam neuvěřitelnou škálu zajímavých lidí a jsem vděčná za všechny ty pestrobarevné zážitky,“ vysvětluje Klánová, která také v univerzitní škole učila děti z celého světa.
Když se rodina začala chystat zpět do Evropy, dostala nabídku vrátit se zpátky k výzkumu v nově založené Laboratoři molekulární fyziologie rostlin na Přírodovědecké fakultě MU. „Byl to jeden z prvních skutečně mezinárodních týmů na Masarykově univerzitě.“
Po třech letech se Klánová přesunula na své dnešní působiště, kde mohla zúročit předchozí mezioborové zkušenosti z chemie, biologie, matematiky i fyziky. Získala doktorát z environmentální chemie a v týmu tehdejšího ředitele Ivana Holoubka se zapojila do vůbec prvních projektů evropských rámcových programů na univerzitě.
„Centrum bylo v té době malé, ale bylo pionýrem v oblasti mezinárodních projektů, spolupráce s průmyslem i státní správou. Bylo aktivní v oblasti mezinárodních úmluv na ochranu lidského zdraví před chemickými látkami a získalo přístup k projektům OSN. Projektová podpora na univerzitě neexistovala, byl to průzkum bojem,“ líčí další roky Klánová.
V té době se habilitovala, založila vědecký program a stala se výkonnou ředitelkou projektu budujícího nové kapacity centra v bohunickém kampusu. Počet výzkumníků centra rostl řádově. Znamenalo to mimo jiné vybudovat management a silný tým projektové podpory. Na konci projektu byla Klánová jmenována profesorkou a po mezinárodním výběrovém řízení se stala novou ředitelkou centra.
V loňském roce RECETOX pod jejím vedením uzavřel pětileté období udržitelnosti, v mezičase už ale získal další projekty z operačních programů nebo velké evropské projekty. „Pořád se učím. Centrum musí reagovat na výzvy, otevírat výzkumné a studijní programy. Je mou zodpovědností umožňovat jeho další rozvoj, koordinovat přípravu strategie i souvisejících projektů. Důležitá jsou nová partnerství a prezentace centra na mezinárodním fóru.“
Přes časovou náročnost své práce se snaží nezanedbávat rodinu, kulturu ani sport. „Poslední roky jsem zjistila, že potřebuji běhat, abych si vyčistila hlavu. O pohyb se nám stará náš hyperaktivní pes i naše děti,“ dodává s úsměvem Klánová, která už se od svých dcer dočkala i vnoučat.
