Na počátek dlouholeté spolupráce s centrem, které se na Přírodovědecké fakultě MU věnuje výzkumu toxických látek v prostředí a nově i studiu vlivů prostředí na zdraví člověka, vzpomíná Giesy s lehkým úsměvem.
„Asi před třiceti lety jsem byl hostujícím profesorem v německém Bayereuthu u profesora Hutzingera. Bylo to krátce po sametové revoluci, kdy tam přijel Ivan Holoubek (pozn. red.: zakladatel centra RECETOX). Byl milý a přívětivý, ale trochu jsme se zasekli na tom, že já neuměl česky ani rusky a on zase nemluvil německy a anglicky jen málo. Ale během jedné z našich společných diskusí mne pozval do Brna, kam jsem krátce na to přijel,“ vzpomíná na první návštěvnu v Brně Giesy.
Jeho první dojmy z města nebyly nejlepší. Vzduch plný kouře a smogu, tmavé neopravené domy a také laboratoř sídlící ve starém domě u řeky, v níž pracovaly asi dvě desítky lidí. Americký odborník ale chtěl pomoci projektu, který se v té době začal věnovat kontaminaci životního prostředí, a tak přijal na doktorát první studentku z Brna a postupně i další. „Čas od času jsem pak jezdil do Brna, které se rychle a hodně měnilo. Začalo vypadat opravdu pěkně, vše se opravovalo a také laboratoře se stěhovaly, měly nové a větší budovy,“ dodal s tím, že dnes má Brno moc rád.
Podpora miliardového projektu
K rozvoji centra RECETOX Giesy přispěl nejen výchovou studentů, ale i doporučeními z pozice člena jeho mezinárodní vědecké rady. Také díky jeho podpoře zahájilo centrum v těchto dnech práci na projektu zaměřeném na studium faktorů ovlivňujících lidské zdraví. Aktivita financovaná z EU z výzvy Teaming přetvoří ve spolupráci s University College London, ETH Curych a sítí evropských biobank BBMRI tuto část Masarykovy univerzity na výzkumné a vzdělávací pracoviště evropského významu.
„Podobně jako moje laboratoř v Kanadě, kombinuje brněnské centrum výzkum v oblasti chemie i biologie. Podobných center je ve světě málo a RECETOX už se v tomto řadí k evropským lídrům,“ podotkl americký vědec. Propojení těchto specializací umožňuje zjistit, jaké potenciálně škodlivé látky se objevují v předmětech, které nás obklopují, a zároveň umožňuje sledovat, jak tyto látky ovlivňují prostředí včetně člověka.
K tomu se v posledních letech přidává snaha studovat vlivy na zdraví nejen z pohledu environmentálních faktorů, ale také v kombinaci s životním stylem, vlivem genetiky nebo stresu. Právě to je cílem nového projektu, na který dostal RECETOX z Evropské unie asi tři čtvrtě miliardy korun. „Získat tuto investici bylo skvělé, ale my už musíme myslet na to, co bude za sedm let. Mnohem náročnější je totiž aktivity udržet tak, aby přinášely dobré výsledky,“ podotkl Giesy.
S plánováním budoucnosti centra chce pomáhat i dál. Přesto, že už je mu přes sedmdesát let, neuvažuje o důchodu. „Možná trochu zpomalím, záleží na zdraví. Mám v plánu pracovat trochu méně ve své laboratoři a trávit více času na jiných místech, například právě v Brně, ale nemyslím si, že někdy skončím s prací,“ podotkl s tím, že by se rád zaměřil na východní Evropu, kde je potřeba vybalancovat potřebu ekonomického růstu, stav životního prostředí a zdraví lidí.
Je třeba vidět rizika i přínosy
Právě hledání rovnováhy zmiňuje, když mluví o tom, co všechno ovlivňuje životní prostředí. Sám se věnuje především monitorování potenciálně toxických látek a posuzování ekologických rizik u živočichů.
Jako první mimo jiné upozornil na to, že perfluorované sloučeniny (využívané například při výrobě impregnačních látek nebo teflonu) jsou novou třídou látek, která znečišťuje životní prostředí a má řadu zdravotních rizik. Mnohé z nich jsou již dnes zakázány.
„V podstatě všechno je jedovaté, záleží jen na dávce. Kofein či alkohol v malém množství povzbuzují, ale když to přeženete, můžou vám uškodit. Platí to také pro látky, které člověk vytváří. Různé technologie mají vždy své klady i zápory a my musíme hledat rovnováhu mezi přínosem a riziky. Často bohužel vidíme jen ty přínosy a zapomínáme na negativní dopady nebo neočekáváme, že se něco může dostávat do životního prostředí a tam to přetrvat,“ uvedl Giesy.
Jako příklad uvedl rozšířené využívání plochých obrazovek od mobilů, přes televize až po obrazovky počítačů. „Dřívější obrazovky obsahovaly méně chemikálií, ale zase vystavovaly lidi škodlivému záření. Ty dnešní sice nezáří, ale mají v sobě 362 látek – tekutých krystalů, což jsou organické látky většinou s přidaným halogenem. A právě ty přetrvávají v prostředí velmi dlouho a špatně se odbourávají. My jsme je našli například v prachu v domácnostech. Chybí nám ale informace o jejich toxicitě,“ přiblížil ekotoxikolog svůj výzkum publikovaný koncem minulého roku v časopisu PNAS.
Měl být lékařem
Giesy patří mezi nejproduktivnější autory na světě s více než 1200 recenzovanými články. Není však jen teoretik, jeho práce výrazně ovlivnila průmysl i vládní politiku. Věnovat se přírodním vědám ale původně neměl. „Můj otec byl profesor, takže jsem s ním chodil na univerzitu a potkával spoustu biologů. Uchvátil mě také svět, který jsem uviděl v kapce vody pod mikroskopem, který mi věnoval. Ale pokud byste se mě tehdy zeptala, co chci dělat, moje máma by vždycky odpověděla dřív a řekla by, že budu doktor.“
Na univerzitu šel nejdřív studovat biologii a věnoval se chemii, protože si mezi těmito vědami nedokázal vybrat. Pořád měl ale v plánu pokračovat na medicínu. Na konci studia dostal příležitost pracovat v týmu studujícím obrovské znečištění jedné z amerických řek a možnosti nápravy i s ohledem na socioekonomické dopady, což ho hodně zaujalo. V té době také chodil na stáž k lékaři, kde naopak zjistil, že je pro toto povolání, jak řekl „příliš sobecký, líný a také introvert“. Přihlásil se tak místo medicíny na limnologii, což je obor věnující se především studiu jezer a přehrad.
Za jeho vědeckými úspěchy podle něj není žádné tajemství nebo jedinečný rys a podle jeho slov stojí za dobrou kariérou kombinace vlastností, od poctivosti a integrity až po pracovitost a vytrvalost. „Pracuji zkrátka více a déle než většina ostatních lidí. Život vědeckého pracovníka je v podstatě řehole – věda není povolání, ale spíše životní styl. Člověk nepracuje jako vědec, ale vědcem člověk prostě je.“
