Mezi lidmi produktivního věku se o sexuálním životě mluví s kamarádkami u vína nebo s kamarády u piva. Ale od určitého věku se o něm tak nějak nemluví vůbec. Částečně je to relikt minulosti, kdy byl sex tabuizovanější než dnes, a částečně je důvodem to, že s rostoucím věkem slábne schopnost plnohodnotného sexuálního života dosahovat.
„Mít ve vyšším věku sex ale není zdaleka tak vzácné, jak by se mohlo zdát. Výzkum nás přesvědčil, jak moc je sexualita u starších lidí provázaná s partnerstvím a že je to něco, co lidé po padesátce opravdu řeší,“ naznačuje psycholožka Anna Ševčíková z Masarykovy univerzity, podle které je to důležité téma i v pozdním věku. Jen má jiné významy než v předchozích životních etapách.
„Sex může být velmi integrální součástí života. Pokud jsou lidé aktivní a mají partnera, může být jejich život v tomto ohledu velmi bohatý. Zároveň je ale chápání významu sexu ve starším věku velice ambivalentní, protože lidé naráží na bariéry mentální, fyzické nebo partnerské, “ říká Ševčíková, jež informace získala prostřednictvím analýzy dotazů z různých internetových poraden a také prostřednictvím hloubkových rozhovorů.
Vyplynulo z toho, jak různorodou roli sexuální život má. Pro někoho je to potvrzení, že s partnerem ani po letech společného života nejsou jen spolubydlící, že jsou stále schopni udržovat si partnerskou intimitu. Pro jiné je to symbol elánu a vitality. „Jeden pán nám dokonce řekl, že kdyby měl se sexuálním životem skončit, znamenalo by to, že je mrtvý,“ dokládá Ševčíková vitalizační funkci milostného života. I v tomto období života ho respondenti vnímali jako zdroj potěšení. „Toho se ale s postupujícím věkem může čím dál hůře dosahovat, takže pak začíná být toto téma dvousečné.“
Sluší se mít ještě sex?
Mezi respondenty výzkumu se tu a tam objevoval názor, že sex je něco, co od určitého věku s neurčitou specifikací do života nepatří. Když k tomuto přesvědčení někdo dojde, je to nejběžněji v souvislosti s tím, že dlouhodobě nemá partnera a nemůže ho najít a už rezignoval, že si někoho najde, nebo se potýká s nějakými zdravotními problémy, které narušují fungování sexuálního života.
„V online poradnách jsme se běžně setkávali například s dotazem, jak snížit libido. Hlavně ze strany mužů. Trápili se tím, že mají svoji ženu rádi a už ji nechtějí opouštět, ale mají daleko vyšší potřebu sexu než partnerka, a protože ji tím nechtějí trápit, ptali se, zda neexistují prostředky, jak snížení dosáhnout,“ ilustruje jeden z problémů Ševčíková a poukazuje na to, jak může sexualita narušovat fungování vztahu. „Lidé zvažují, zda je pro ně důležitější sex, nebo vztah samotný a na kolik je pro ně důležité, aby partnerský sex byl součástí jejich vztahu.“
Objevovaly se ale i rozdíly v opačném směru. Vzhledem k častým věkovým rozdílům mezi muži a ženami a s ohledem na to, že muži stárnou rychleji, dochází někdy k redukci milostného života proto, že ženy přijmou roli pečovatelky. Sexu se někdy dobrovolně vzdávají proto, aby manžel nebo partner soustředil zbytky svých fyzických sil do udržení vlastního zdraví. „Ze strany žen to ale není nijak zvlášť racionální proces, není to výměna formou nějaké domluvy. Většinou říkají, že tak to je a tak se to zkrátka vyvinulo,“ líčí psycholožka.
Prodlužování života vede k novým vztahům
K tématu sexuálního života po padesátce se Ševčíková dostala od výzkumu toho, jak se využívání internetu u mladých lidí promítá do jejich sexuálního života. Po čase ale měla pocit, že už nemá nové otázky a na všechno důležité se přišlo, zatímco starší věkovou kategorií se dosud zabývá jen málo vědeckých týmů a otázek je kolem ní spousta. Něco jako norma se u lidí po padesátce nastavuje těžko, sex je v tomto věku výrazně individuální záležitost.
I u této věkové kategorie se psycholožka z fakulty sociálních studií nejdřív věnovala významu internetu pro sexualitu. Čím dál víc se ale ve své práci posouvá k sexualitě a proměně partnerských vztahů ve vyšším věku obecně. Od ledna letošního roku na tento výzkum navíc získala financování z Grantové agentury ČR.
Ukazuje se, že sexuální aktivita po padesátce se odvíjí od té v mladších letech. Jinými slovy, kdo měl sex rád dříve, bude se v něm snažit pravděpodobně pokračovat, dokud mu to tělo nebo okolnosti umožní. V souvislosti s fenoménem „young old“, kdy jsou starší lidé relativně zdraví a případně i ekonomicky aktivní, se ale objevují nové aspekty. Třeba znovunastartování milostného života a s tím související pochybnosti. V důsledku rozvodovosti v pozdějším věku, prodlužující se délky života a jeho produktivní části řeší lidé, kteří jsou sami, jak se seznámit a co budování nového vztahu ve starším věku obnáší.
„Stává se, že je někdo dlouho sám, například po smrti partnera, a chce toto období ukončit. Otázky, které si přitom klade, jsou ještě palčivější než dřív – řeší, zda to ještě dokáže, zda dokáže mít pohlavní styk. Ženy třeba i to, jak se vypořádat s měnícím se tělem, a obě strany samozřejmě to, jak se vypořádat se situací, kdy už návrat k sexuálnímu životu nebude možný,“ vypočítává Ševčíková.
Navazování nových vztahů přitom zvládají lépe lidé s vyšším socioekonomickým statusem. Vyhledávat nové příležitosti a kontakty se totiž daří lidem, kteří jsou aktivnější a společenštější, což jde ruku v ruce s větším množstvím finančních prostředků.
