Před rokem ještě málo představitelná forma výuky, dnes něco, po čem se pedagogové a studenti intenzivně ptají a čemu tleskají. Výuka a řešení zadaných úkolů ve virtuální realitě.
K tomu je potřeba mít technologie, set pro virtuální realitu a také aplikace s příslušným obsahem. A právě aplikace, jejichž obsahem jsou úkoly pro výuku, tvoří skupina odborníků z Masarykovy univerzity.
V soutěži Technologické agentury ČR uspěl společný projekt Filozofické fakulty MU a Fakulty informatiky MU s názvem Vzdělávání v kolaborativní imerzivní virtuální realitě. Velký mezioborový tým odborníků, který v projektu vedou Čeněk Šašinka a Jiří Chmelík, v něm vytváří a ověřuje vzdělávací obsah pro oblast geografie a cizích jazyků umístěný kompletně ve virtuálním prostředí.
Na začátku všeho byl dříve řešený projekt interní Grantové agentury Masarykovy univerzity, spolupráce přírodovědecké, filozofické a pedagogické fakulty a fakulty informatiky a aplikace, která se zabývá úkoly z geografie. „Tato pilotní aplikace, která umožňovala kolaboraci ve virtuální realitě, byla jedním z výstupů předcházejícího projektu. Řešení se ukázalo jako velice progresivní a tak jsme podali nový projekt Technologické agentuře ČR a řešení rozšířili i do oblasti výuky jazyků,“ objasňuje Čeněk Šašinka. Projektový tým bude pracovat 3,5 roku a jeho cílem je dostat koncept do praxe a do škol.
Úspěšnosti projektu nahrává nejen doba s online výukou, ale i fakt, že VR technologie již nejsou nedostupné a zlevňují. Tým předpokládá, že různé typy zařízení pro virtuální realitu by se v budoucnu mohly stát standardním vybavením škol, kde ale zároveň dojde ke změně konceptu výuky. „Náš projekt totiž není jen o převedení klasické frontální výuky do virtuálního prostředí. Jasně, VR technologie může být hračkou, ale může být také účinným učebním nástrojem,“ upozorňuje Zdeněk Stachoň.
Prototypem pro nový projekt se stalo řešení pro výuku výškopisu. Konkrétně úloha na výuku vrstevnic. Tým přitom při zadání úkolu vycházel z reálných potřeb geografů, kteří poukazovali na fakt, že mnoho studentů při zkouškách tento typ úloh nezvládá na jedničku. „Prostě nedokáží dobře interpretovat diskrétní zobrazení spojitého jevu, v tomto případě reliéfu. Vrstevnice umí jednoduše číst třeba orientační běžci nebo vojáci, kteří jsou trénovaní, ale student, který projde běžnou výukou, s tím má problém,“ vysvětluje Stachoň.
Od geografie k jazykům
V projektu jsou ale dvě linky. Jedna již zmíněná geografická, která se rozběhla loni v létě, a druhá, která je zaměřena na výuku jazyků. V první fázi projektu definoval tým typy úloh, které jsou pro virtuální realitu nejvhodnější, a hledá typy úloh, kde přepnutí z 2D do 3D bude mít opravdu velký efekt.
Projektové úlohy by měly umožnit, aby v reálném čase na plnění úkolu spolupracovali lidé, kteří jsou na druhém konci republiky nebo světa. „Nás zajímá i ten proces kolaborace, tedy jak spolu lidé, kteří se reálně nepotkají, konzultují a spolupracují,“ upozorňuje další členka týmu Alžběta Šašinková.
A právě ona se zabývá druhou linkou projektu, která se týká výuky cizích jazyků. Se svým týmem navrhuje pilotní lekce angličtiny ve virtuálním prostředí. „U cizích jazyků je motivace pro využití virtuální reality trošku někde jinde než u geografie. Nejde tolik o prostor, ale spíše o zážitek. Hypotéza, kterou budeme v projektu ověřovat, je, že přestože spolu budou cizím jazykem mluvit dva reální lidé, nebudou díky virtuálnímu prostředí v přímé konfrontaci a budou se cítit komfortněji a sociálně jistější. A díky tomu se víc naučí a schopnost reagovat v cizím jazyce si odnesou i do reálného světa,“ vysvětluje Šašinková.
Součástí projektu je spolupráce s garanty, což znamená, že řešení tým přímo vytváří ve spolupráci s cílovou institucí nebo cílovým uživatelem. V tomto případě to jsou gymnázia, jazykové školy a knihovny. A právě knihovny by v budoucnosti mohly být jakýmsi „uzlem“, ve kterém budou zařízení a systémy k dispozici pro širokou veřejnost.
Rozdílné linky projektu i různorodost zaměření členů projektového týmu napovídá, že se jedná o silně interdisciplinární projekt, ve kterém je zapojeno široké spektrum odborností. „Počínaje geografií a studiem cizích jazyků přes pedagogiku a informatiku. Prostě velký cirkus. Projekt, který nelze dělat izolovaně na jednom pracovišti,“ dodává Šašinka.
