Strukturní biolog slovenského původu aktuálně působí v laboratoři Johna Briggse na Max Planck Institute of Biochemistry v německém Mnichově. Ocenění z rukou ministra školství Vladimíra Balaše převzal v prosinci loňského roku. „Cením si ho velmi vysoko a myslím, že je to nejvýznamnější ocenění, které jsem za svou práci obdržel,“ tvrdí Hrebík.
Ve své dizertační práci jste popsal zcela nové objevy v oblasti molekulární (strukturní) virologie. Pokusil byste se prosím tyto objevy zjednodušeně popsat tak, aby je pochopil i laik?
Zabýval jsem se popisem mechanismu vstupu virů do buňky. Každý jeden virus infikuje organismus tak, že najde hostitelskou buňku, pak musí překonat bariéru a dostat se do ní. Různé viry mají pro tento krok různé strategie a mechanismy. První virus, u kterého se mi povedlo popsat tenhle krok, byl bakteriofág P68. Bakteriofágové jsou viry napadající bakterie např. zlatého stafylokoka i kmeny odolné vůči antibiotikům. S rostoucím problémem rezistentních kmenů bakterií je hlavně v posledních letech zvýšený zájem o aplikaci bakteriofágů jako alternativu k antibiotikům.
Druhý virus, který jsem studoval, byl rhinovirus – ten u většiny lidí způsobí rýmu, ale u některých i chronické onemocnění jako je například astma. U rhinoviru se mi povedlo objevit molekulární přepínač vypuštění RNA genomu ukrytý uvnitř viru. Po vstupu rhinoviru do lidské buňky musí virová částice velice přesně načasovat vypuštění jejího genomu uvnitř buňky. Kdyby byla tato RNA vypuštěna moc brzy, tak se vypustí mimo lidskou buňku, a naopak kdyby virus čekal moc dlouho, obranné mechanismy lidské buňky by virus detekovaly a zničily. Mně se povedlo najít molekulární přepínač uvnitř virové skořápky.
Jste absolventem Masarykovy univerzity, jaký je Váš vztah k alma mater a k městu Brnu obecně?
K Masarykově univerzitě a Brnu obecně mám velmi pozitivní vztah. Myslím, že mě z odborného hlediska dobře připravila. Když má člověk zájem odborně se rozvíjet, může si zapsat předměty, které ho opravdu baví a posouvají dál. Taky mě těší rozvoj elektronové mikroskopie v Brně – momentálně je v oboru strukturní biologie revoluce, a to díky rozvoji metody kryo-elektronové mikroskopie. V této oblasti je Brno opravdu světoznámé a i většina kolegů ze zahraničí jej takto vnímá. S oblibou se do Brna vracím, protože tu mám bývalé kolegy a kamarády, které vždy rád potkám.
V současnosti ale působíte v Mnichově na Max Planck Institute of Biochemistry. Čemu se v laboratoři Johna Briggse věnujete a jak na Vás toto špičkové pracoviště působí?
V současné době mám dvě hlavní výzkumná témata, jedno se týká filovirů, jako jsou virus Ebola a Marburg. Zde se snažím určit atomární architekturu těchto virů pomocí kryo-elektronové mikroskopie. Pomáhá nám to pochopit, jak se tyto viry skládají, a také to poskytuje cíl pro potenciální léky.
Druhé téma se týká zrání viru HIV. Když HIV opustí lidskou buňku, dochází k procesu zvanému zrání - hlavní polyprotein GAG se rozštěpí na jednotlivé proteiny a kapsida HIV získá velmi výrazný kónický tvar, který HIV přetvoří na infekční virion. Ani po desetiletích výzkumu však tento proces není dobře pochopen. Nicméně podrobnější znalost těchto interakcí by mohla vést ke vzniku lepších a účinnějších antivirotik.
Nové pracoviště na mě působí velmi pozitivně, kolegové pochází ze všech koutů světa a možnosti výzkumu, hlavně v oblasti elektronové mikroskopie, jsou tady obrovské. Uvedu příklad – vedoucí skupiny John Briggs měl původně výzkumnou skupinu na MRC-LMB Cambridge (Medical Research Council – Laboratory of Molecular Biology, Cambridge). Tam měli přístup k nejlepším elektronovým mikroskopům pár dní v týdnu, což je celosvětově vysoký nadprůměr. Tady na Max Planck je tento přístup ale téměř neomezený a člověk může zkoušet i věci, které na první pohled vypadají bláznivě a jenom málo lidí by je zkusilo.
Doktorské studium jste absolvoval pod vedením docenta Pavla Plevky z pracoviště CEITEC MU. Jakou roli sehrál tento oceňovaný vědec ve Vašem profesním zdokonalování?
Pavel mě naučil mnoho jak z odborného hlediska o virech a principech metod, které využíváme, tak z hlediska tzv. soft skills. Trpělivě nám vysvětloval, jak prezentovat své výsledky na konferencích, jak psát články, projekty, granty atd. Taky bych rád ocenil kolegy, kteří mi pomáhali s projekty a naučili mě velkou část z toho, co momentálně využívám ve svém současném výzkumu.
Věnujete se poměrně intenzivně i popularizaci vědy, poskytl jste několik rozhovorů pro Českou televizi a Český rozhlas a máte svůj vlastní blog ve slovenském Denníku N. Jaká za tím stojí motivace?
Blogy a celkově popularizaci vědy dělám jenom jako hobby a přiznám se, že to nedělám úplně pravidelně, spíše když narazím na nějaký zajímavý článek z oboru, nebo když mě něco naštve. Neméně důležitým bodem je šíření povědomí mezi širokou veřejností o nejnovějších objevech, špičkové vědě ve vaší zemi a o tom, na co se vynakládají veřejné prostředky. Mám pocit, že by to veřejnost měla vědět. Protože pocit mezi lidmi je takový, že financování vědy je nutné, ale většina z nich má jen velmi mlhavou představu o tom, co vlastně vědci dělají a na co se peníze ve výsledku používají. Možná to taky může některé politiky přesvědčit, aby do vědy poslali více peněz.
Co na Vás čeká v budoucnu, jaké si kladete cíle?
V budoucnu bych rád zužitkoval to, co jsem se naučil během doktorského studia a pak si založil vlastní výzkumnou skupinu. Rád bych zůstal v oblasti strukturní biologie a kryo-elektronové mikroskopie. Tento obor mi přijde úplně fascinující. Je to ale ještě hudba budoucnosti a musím pořádně zapracovat na svých aktuálních projektech. Část lidí, kteří pracovali v laboratoři Johna Briggse, se ale nakonec stali vedoucími skupin na celosvětově známých univerzitách, tak snad moje šance nejsou nulové. (úsměv)
