Jednu konferenci uspořádali v Brně začátkem dubna studenti Masarykovy univerzity, na druhé se pod patronátem Masarykova onkologického ústavu na konci dubna sešli odborníci. Obě skupiny však řešily totéž. Onemocnění zvané rakovina. Proč ji dostává čím dál více lidí, jak ji co nejrychleji rozpoznat, a především jakými způsoby ji léčit, aby se pacient nádoru zbavil a nevrátil se mu.
Ne, ani na jedné akci nikdo nepřišel s převratným objevem, který by problémy spojené s léčbou rakoviny, jimiž se po celém světě zabývají tisíce odborníků, rázem vyřešil. Pokroky v léčbě ovšem existují. Nejvíce nadějí vědci momentálně vkládají do biologické léčby. „Někdy se jí říká i léčba cílená, protože zasahuje prakticky jen buňku nádorovou, a ne okolní zdravé. To je negativum chemoterapie, která cílí na mladé buňky, a způsobuje tak řadu nežádoucích účinků,“ naznačuje ředitel Masarykova onkologického ústavu Jiří Vorlíček, který zároveň působí jako předseda České onkologické společnosti a pedagog na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity.
Základ úspěchu: přijít včas
Druhů rakoviny existuje mnoho a hodně je také způsobů, jakými se lékaři snaží pacienta nemoci zbavit. Léčí se buď chirurgicky, ozařováním či internistickou léčbou, do které patří chemoterapie, hormonální terapie a právě biologická léčba. Nedá se ovšem jednoznačně říct, která metoda je nejefektivnější. „Na počáteční stadia je nejlepší chirurgická léčba. Často se nádor vyoperuje a není nutné dělat nic dalšího nebo jsou další postupy jednoduché. Proto tak často zdůrazňujeme, že je potřeba objevit nádor včas,“ upozorňuje Vorlíček a dodává, že jen takový nádor je možné vyléčit. „Ten, který je ve druhém stadiu, je možné vyléčit často, ve třetím méně často a ve čtvrtém stadiu už to možné není. V tom případě pečujeme o to, aby měl pacient zbytek života co nejlepší.“
Nejčastěji se ovšem zmíněné postupy kombinují. Většina má totiž omezení. Třeba taková, že ozáření zasahuje okolní zdravou tkáň. Ačkoliv i to se daří redukovat. Vyvíjejí se sofistikovanější chirurgické postupy, modernější anestezie či antibiotika a rozvinula se také radioterapie. „Dnes umíme nádor ozařovat s přesností jednoho milimetru a respektovat i to, že pacient dýchá a tím se orgán mírně posunuje. Také v tomto případě dokážeme ozařovat jen to, co chceme,“ podotýká Vorlíček.
Co podle jeho slov stagnuje, to je naopak chemoterapie. Právě to tak trochu kompenzuje nástup biologické léčby.
Díky čemu funguje? Biologické léčivo působí jen v určitých případech, které můžeme zjistit pomocí vyšetření nádorových markerů neboli znaků. Proto je nutné mít o nádoru informace až na molekulární úrovni, aby bylo jasné, co přesně se v buňce děje, a kde tedy lék bude působit. „Nové postupy souvisí s celkovým přístupem, kdy se prosazuje tzv. personalizovaná léčba. Dříve existovala například souhrnná diagnóza rakovina prsu, dnes rozlišujeme sedm, osm, možná až deset druhů karcinomu prsu. Podle druhu pak šijeme léčbu na míru a postup je efektivnější,“ vysvětluje ředitel Masarykova onkologického ústavu.
Úspěchy podnítily řadu vědců i výzkumných týmů, aby se cestou vývoje biologických léčiv dali také. V preklinických studiích řada vykazuje slibné výsledky, ale to podle Jiřího Vorlíčka nemusí vůbec nic znamenat. A drtivá většina testů to bohužel potvrzuje. „Každý rok se po celém světě nachází tisíce molekul, které by teoreticky mohly fungovat jako protinádorový lék. Každá se nejdříve zkouší na tkáňových kulturách, a pokud zabije nějakou nádorovou buňku, pak dostane šanci v dalším výzkumu. Kdykoliv se ale může ukázat, že jde například o látku příliš toxickou nebo málo účinnou,“ krotí Vorlíček optimismus.
Vývoj jednoho léku proti rakovině trvá kolem deseti až dvanácti let. Po tkáňových kulturách se totiž zkouší na zvířatech, pak přichází na řadu tři fáze klinických studií na lidech. A ani když se nový lék dostane na trh, nemusí být vyhráno. Může se stát, že je z něj brzy stažen, protože ani důkladné testy nemusí odhalit všechny nežádoucí účinky nebo léčebné účinky nesplní původní očekávání.
