Několik měsíců obklopovaly brněnský kostel svatého Jakuba nedaleko centra města vysoké mobilní zdi. Ne kvůli rekonstrukci, ale kvůli výzkumu podzemních prostor, kde se, jak se v průběhu prací potvrdilo, nachází druhá největší kostnice v Evropě.
„Dříve byl všude kolem kostela i v místech dnešních ulic a domů hřbitov. Kosti, které se odsud postupně vyzvedávaly, pak putovaly do rozsáhlých prostor pod chrámem,“ naznačuje doktorand filozofické fakulty Antonín Zůbek, který měl archeologické práce na starosti jako pracovník obecně prospěšné společnosti Archaia.
Historici odhadují, že kostel stojí na svém místě někdy od začátku 13. století a zhruba v té době se v jeho okolí začalo také pohřbívat. Dělo se tak až do 18. století, takže postupně se v okolí vytvořilo několik vrstev hrobů. Když bylo třeba uvolnit místo pro nové zesnulé, přenášely se kosterní pozůstatky do kostnice, která se tak v průběhu staletí také několikrát rozšiřovala. „Když jsme vstoupili dovnitř, byly podzemní prostory zaházené kostmi. V rámci projektu zpřístupnění brněnského podzemí se všechno vynášelo ven a postupně se zde buduje návštěvní expozice,“ říká Zůbek.
Projekt, o kterém mluví, původně vznikl jako reakce na neštěstí, které se stalo na Pekařské ulici. V roce 1976 se propadla půda pod nástupním ostrůvkem tramvaje a v propadlině zmizela v proudu vody a bahna žena, která byla později prohlášena za mrtvou. Ačkoliv se v roce 1992 našla lebka a zbytek kalhot, které s největší pravděpodobností patřily této ženě, testy DNA, které by hypotézu definitivně potvrdily, se neprovedly.
„Od té doby se město snaží podobným událostem předcházet. Proto se systematicky hledají veškeré duté prostory pod veřejnými komunikacemi, které se buď zasypou, nebo je snaha o jejich zpřístupnění,“ vysvětluje archeolog.
Kostnice pod svatojakubským kostelem patří do druhé kategorie. Předtím, než se do ní podívají běžní návštěvníci, což by mělo být pravděpodobně v létě příštího roku, se ale nad zemí i pod zemí muselo udělat hodně práce.
Zůbek a jeho kolegové prováděli v okolí chrámu záchranný archeologický výzkum, při kterém odkryli téměř 600 hrobů a několik kubíků lidských kostí, které ležely v zásypu.
Víc je ale potěšil objev 24 malovaných renesančních rakví, které našli v kryptě určené pro pohřbívání význačných brněnských občanů. „Odebrali jsme vzorky ze zachovalých kusů dřev. Jejich stáří se nám možná podaří zjistit s přesností na roky,“ těší Zůbka. Co se však podle něj navzdory původním očekáváním nepovede, je určení totožnosti zemřelých. „Našla se jedna cedulka z rakve, na které jsou zbytky písma, ale zkorodovala takovým způsobem, že z ní nacionále nevyčteme.“
Zatímco kolem kostela svatého Jakuba a v jeho podzemí práce archeologů pomalu končí, na jiná brněnská místa se chystají. Zůbek a jeho kolegové se totiž specializují na výzkum brněnského historického jádra, takže kdekoliv se například dělají nové inženýrské sítě, tam se starají o archeologické prozkoumání. „Postupně skládáme mozaiku brněnské historie,“ podotýká archeolog. V příštích letech ho tak pravděpodobně čeká práce na Zelném trhu nebo při opravách Dominikánského náměstí.
