Otázka nádorů lymfatických uzlin patří mezi velké oříšky medicíny. I když se rakovinu podaří úspěšně léčit chemoterapií, může udeřit znovu. Je ale velmi obtížné rozpoznat, kdy se tak stane. Vědci z Lékařské fakulty MU vyvinuli a nově i patentovali metodu, která s pomocí analýzy DNA dokáže návrat jinak neviditelného nádoru poměrně přesně předpovědět.
„Lymfomy plášťových buněk patří mezi jedny z častějších typů zhoubných nádorů, jsou velmi agresivní a špatně se léčí. Chemoterapie je sice ve většině případů účinná, u velké části pacientů se ale nemoc do šesti měsíců či do několika let vrátí. Nevědělo se však kdy přesně,“ vysvětluje zákeřnost nemoci vedoucí výzkumného týmu Boris Tichý z Biologického ústavu Lékařské fakulty MU.
Pomocí nové metody lze teď sledovat, zda jsou v buňkách přítomny změny DNA, které jsou charakteristické pro nádor. Jinými slovy řečeno: Lékaři nádor uvidí už v době, kdy tam ještě není.
Praktická diagnostika vypadá tak, že se jednou za tři měsíce pacientovi, který má za sebou úspěšnou léčbu třeba pomocí chemoterapie, odebere krev a zjistí se, zda se nemoc nezačíná vracet. Pokud to lékaři odhalí, provedou další odběr za šest týdnů. „Jestliže se výsledky potvrdí, nasadí se mírná a účinná terapie, která je ve většině případů schopná nástup nemoci zvrátit,“ říká Tichý, který působí také v Centru molekulární medicíny CEITEC MU. Příliš velký optimismus mírní. I tato terapie nakonec může přestat zabírat, s její pomocí ale lze výrazně prodloužit období kvalitního života nemocného.
Větev v kupce sena
Podobné způsoby léčby nádorů lymfatických uzlin už existovaly dříve, byly však použitelné jen u malého procenta pacientů. Ten aktuální je podle výzkumníků využitelný asi pro 80 procent nemocných a má také poměrně jednoduchou interpretaci výsledků. „Lze si to představit asi tak, že s jednou ze starých metod jsme hledali stéblo v kupce sena, teď hledáme větev,“ vysvětluje posun Tichý.
Metoda by mohla být podle odborníků v principu využitelná i pro některé další nemoci. Její podstata je založená na hledání dvou spojených chromozomů ve vzorku odebrané krve. Možnosti zachycení podobného ukazatele, tzv. markeru, jsou však pro každou nemoc specifické. Může se to dokonce lišit pacient od pacienta. I proto je využití obdobných metod stále limitované jen na určité procento nemocných.
Patentovaný způsob léčby se již nyní používá na Interní hematoonkologické klinice Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno. Každý rok jen zde najde uplatnění při léčbě asi 15 až 20 pacientů.
