Nasadit si do zahrádky cizokrajnou květinu se může zdát jako dobrý nápad. Tedy alespoň do doby, než se rostlina dostane i za plot a začne vytlačovat ty původní, které do českých luhů a hájů patří odjakživa. Vědci z Masarykovy univerzity zjistili, které typy biotopů jsou náchylné k takzvané biologické invazi nepůvodních rostlin, a navíc přišli na to, že náchylnost k invazím u těchto typů rostlinných společenstev neplatí pouze v rámci České republiky, ale i jinde v Evropě.
Botanikové z Masarykovy univerzity totiž zkoumali, jak jsou zastoupeny nepůvodní rostliny v různých biotopech, a to pomocí srovnání druhového složení flóry na několika desítkách tisíc ploch rozmístěných v různých rostlinných společenstvech.
Když porovnávali výsledky z českého prostředí s kolegy z Velké Británie a ze Španělska, došli k překvapivému závěru. „Stejná rostlinná společenstva mají podobný podíl invazních druhů jako v České republice, a to i přesto, že se tamější flóra od té české značně liší. Invaze tedy funguje na nějakém obecném principu, který je všude stejný,“ shrnuje Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity.
Odborníci na základě dat vytvořili projekce biologické invaze do budoucnosti, a to až do roku 2080. Přitom vytvořili modely pro tři různé socio-ekonomické scénáře: pokračování současných trendů, orientaci na neregulovaný trh a orientaci na trvale udržitelný rozvoj. „Hlavní výsledek je ten, že při naplnění jakéhokoliv scénáře se nepůvodní druhy budou šířit dále, a to nejvíce v severozápadní Evropě, kdežto ve východní a jižní Evropě bude invaze relativně pomalejší,“ míní Chytrý. Souvisí to zejména s tím, že v těchto oblastech se očekává určité zmenšení plochy orné půdy, na níž se nepůvodní druhy šíří obzvlášť dobře.
Obecné zákonitosti šíření zavlečených rostlinných druhů zajímají vědce po celém světě poměrně krátce, jen něco málo přes dvacet let. Nepůvodní rostliny se však začaly šířit Evropou již v mladší době kamenné. „Souvisí to s počátky zemědělství. Člověk do střední Evropy přinesl z Blízkého východu obilí a další plodiny, ale s nimi také spoustu nových druhů plevelů, které se tady uchytily,“ míní Chytrý.
Česká rarita – křídlatka
Druhá velká vlna nových invazí začala po objevení Ameriky a vzniku světového trhu. Další rostliny do Evropy lidé přivezli záměrně jako okrasné květiny. Drtivá většina z nich zůstala tam, kam patří, tedy na zahrádkách. „Jenže když některá rostlina zplaní a dostane se pryč ze zahrady, například semínka roznese vítr nebo napadají do potoku, za pár desítek let může být všude,“ říká Chytrý.
Příkladem je křídlatka, vysoká bylina s širokými listy, která se do Evropy dostala z východní Asie, kde původně rostly dva samostatné druhy. „Tady se ale křídlatky zkřížily mezi sebou a vznikl hybrid, kterému se říká křídlatka česká, protože jej objevili čeští botanikové na našem území. Jenže tento hybrid se dnes v Evropě šíří mnohem rychleji než jeho rodičovské druhy, protože křížením získal jiné vlastnosti,“ podotýká Chytrý.
Křídlatky tak úspěšně zarůstají břehové porosty řek, zvláště ve středních nadmořských výškách. Ne všechny druhy sem však lidé zavlekli z „malicherných“ estetických důvodů. Například akát, který pochází ze Severní Ameriky, lidé začali vysazovat jednak jako medonosnou rostlinu, jednak pro zpevnění svahů proti erozi. Dnes se však dostává do chráněných stepních rezervací a dělá vrásky ochranářům, kteří se jej snaží likvidovat, často však nepříliš úspěšně. Akát se totiž šíří podzemními výběžky.
Některé invazní druhy nemají negativní dopad pouze na biodiverzitu, ale také na zdraví lidí. „Když například šťáva z bolševníku velkolepého, který pochází z Kavkazu, potřísní pokožku a pak se člověk dostane na slunce, bývají z toho ošklivé vyrážky,“ upozorňuje Chytrý. Jiným problémem jsou ekonomické škody, protože mnohé zavlečené rostliny trápí zemědělce jako plevel.
