Optická kytara a soubor dechových nástrojů z obchodu s domácími potřebami nebo lampička, která hraje na přání. Podobné představení vám nepředvede bláznivá hudební skupina, ale parta lidí známá jako Úžasné divadlo fyziky neboli ÚDiF. Už pět let vymýšlejí, předvádějí a vysvětlují fyziku na řadě experimentů dětem i dospělým.
Vůdčí osobností divadla je Ondřej Přibyla z Ústavu fyzikální elektroniky Přírodovědecké fakulty MU. Právě on přišel s nápadem ukazovat lidem fyziku. „V roce 2003 jsem byl v Edinburghu na Fringe Festivalu pouličních umělců. Díval jsem se, jak umělci upoutávají pozornost diváků a pracují s davem, a napadlo mě vyzkoušet něco podobného v Brně,“ vzpomíná na první impuls pro vznik divadla.
Trvalo ale ještě několik let, než nápad uskutečnil a na náměstí vyšel s dalšími lidmi a několika experimenty, například s první verzí optické kytary. „Zastavilo se u nás asi padesát lidí. Ale pak přišla policie, jestli na to máme povolení, tak jsme show ukončili,“ připomíná první vystoupení v roce 2007 fyzik. O rok později už sehráli první celovečerní show v brněnské hvězdárně.
Ondřeje Přibylu přitahovala fyzika už od střední školy. „Hlavně mě na ní fascinuje to, že se mohu dívat na svět kolem sebe a snažit se pochopit, co se děje. Proč třeba plavou zrníčka skořice na hladině nápoje nebo semínka javoru nepadají přímo k zemi, ale točí se? Když hledám příčiny těchto jevů, víc je vnímám a jsou tak pro mě krásnější,“ vysvětluje své zaujetí pro fyziku.
Nejrůznější jevy ho překvapují stále a pořád se jimi baví. A to je podle něj i hlavní princip fyzikálního divadla. „Jsme spíš komunita lidí, která chce věcem rozumět. Když chce být někdo Údifákem, musí ho objevování a experimentování natolik bavit, že už to nemůže vydržet a vysvětluje to, co zná, dalším lidem,“ zdůrazňuje Ondřej Přibyla.
Chuť experimentovat a srozumitelně popisovat jevy se snaží členové divadla vzbudit i u diváků. Ti na jejich představení reagují různě. Školáci je berou jako oživení hodiny fyziky a většinou se zapojují, mezi dospělými se naopak občas najdou tací, kteří se bojí si hrát či odhadovat, co se při pokusu děje.
„Čím mladší děti, tím lépe jsou schopné vysvětlit experiment. Pozorně sledují, co se děje, a zkoušejí odpovídat na položené otázky. Starší žáci a studenti se místo toho snaží vzpomenout si na různé poučky a vzorce, které se už někdy učili. Většinou ale nejsou úspěšní,“ popisuje obecenstvo ÚDiFu.
Experimentů už má divadlo desítky. Tvůrčím duchem skupiny je podle Přibyly Jan Pavelka, který stále přichází s novými nápady. K některým pokusům skupinu inspirují i představení jiných lidí. „V takovém případě je však musíme udělat jinak a lépe – něčím jej obohatit,“ říká fyzik. K řadě experimentů inspirovaly ÚDiF i lidé z Přírodovědecké fakulty MU jako Zdeněk Bochníček, Václav Piskač, Pavel Konečný a především Tomáš Tyc.
Za pět let existence mělo divadlo deset členů, zvládlo dvacet velkých veřejných vystoupení, deset firemních akcí a desítky návštěv na více než sedmdesáti školách. „Poslední rok se snažíme, aby pro nás divadlo nebylo jen koníčkem, ale také zaměstnáním, které nás uživí,“ říká Ondřej Přibyla.
