Noc vědců proměnila návštěvníky v experimentátory

Noc vědců je celoevropská akce na podporu vědy a techniky. Stovky institucí jednou za rok na noc otevřou své brány veřejnosti.Pokusy s ohněm, zrcadly nebo virtuálním perem. Prohlídka skleníku s exotickými rostlinami za poslechu jazzu i skenování vlastního obličeje. Na Noci vědců nic neobvyklého.

Letošní ročník už tradiční akce, která se v pátek 27. září konala mimo jiné na přírodovědecké fakultě a fakultě informatiky, nabídl opravdu mnoho. Každý účastník se mohl alespoň na chvíli proměnit ve vědce a vyzkoušet si experimenty na vlastní kůži.

Kofeinem k léčbě Parkinsonovy choroby
Cestu za poznáním jsme zahájili v prostorách přírodovědecké fakulty. Naši pozornost okamžitě upoutá rána jak z děla a ostré světlo linoucí se z obrovského plamene hořáku, na kterém vědci předvádějí okolo stojícímu hloučku diváků pokus. Necháme se navnadit a zamíříme do budovy. Fyzikálnímu pavilonu vévodí, jak jinak, experimenty. Běháme od stanoviště ke stanovišti a necháváme se zavést do tajů gravitace, vlnění či polarity nábojů.

i

Vědu si můžeme doslova osahat. Zkoušíme od sebe oddělit neoddělitelné magnety, vrtačkou dokazujeme mechanické vlnění a v laboratoři nakoukneme pod pokličku ohnivých pokusů, kde s fascinací v tvářích ozářených plameny nasáváme tajuplnou atmosféru.

Pak se osvěžíme ochutnávkou kávy od bioinformatiků, kteří nám prezentují, co se v našem těle po vypití tohoto lahodného moku odehrává. Dozvídáme se i o tom, jak vědci využívají kofein pro léčbu Parkinsonovy choroby nebo o roztomilé šelmě cibetce, která kávové boby předtím, než se z nich vyrobí káva, prožene svým trávicím ústrojím. „Sto gramů cibetkové kávy stojí až osmnáct set korun,“ vysvětluje nám bioinformatik. S příjemnou chutí na jazyku a hlavami nabitými informacemi se vydáváme dál.

i

Naším dalším cílem je přilehlá botanická zahrada. Kvartet hudebníků s názvem Jazzová razie zpříjemňuje návštěvníkům jinak ztemnělou prohlídku místní flóry. Necháme se unášet na vlnách jazzu a houpavým krokem procházíme skleník s bující vegetací. Míjíme rozkvetlou Viktorii královskou, jejíž listy, jak se dozvídáme, udrží i třicetikilové dítě, kocháme se masožravými láčkovkami a zjišťujeme, jak vlastně vypadá banánovník nebo cukrová třtina. Všudypřítomné rostliny doplňují excentrické sochy mladých umělců, mezi nimiž vzbuzuje největší údiv návštěvníků více než věrná busta Václava Klause.

Virtuální pero a scan tváře
Pak míříme na fakultu informatiky. Skladba workshopů je velmi praktická. Vybíráme si z rozmanitých simulací a aplikací a seznamujeme se s nejnovějšími technologiemi. Naše kroky zamíří do místnosti s názvem Interaktivní prostor.

U vstupu dostáváme brýle pro trojrozměrné vidění a přidáváme se do hloučku lidí, sledujících plátno, na němž se rozrůstá jakýsi trojrozměrný propletenec. Zjišťujeme, že ho vytváří jeden z návštěvníků, který drží ovladače, jimiž díky pohybům rukou spletenec čar tvaruje.

Co nás naprosto ohromí, je simulace psaní na haptickém přístroji. Neodoláme a bereme do rukou kovové pseudopero bez náplně, pod kterým není papír. Ten supluje obrazovka, na které díky speciálním brýlím vidíme své tahy perem. Jakmile perem při pohybu dolů narazíme na neexistující plochu, cítíme naprosto věrně povrch. Pocit z virtuálního psaní je stejný jako při používání běžného pera.

V Pixelišti zase pronikneme do tajů fotografií a jejich úpravy. Dozvídáme se, jak třeba vzniká trojrozměrný scan obličeje. Jeden z návštěvníků usedá na židli a nechává si na obličej připevňovat snímače. Na základě jejich polohy vytváří počítač umístěný před ním jeho obličej. Za prokázanou odvahu dostává papír s adresou, na které si za pár dní může svůj scan vyzvednout.

Zcela ohromení pomalu míříme domů. Tempo vědeckého pokroku je fascinující. Díky Noci vědců se i normální lidé jako my můžou alespoň pokusit držet s ním trochu krok a hlavně rozšiřovat si obzory.