Nikdo nám nepomůže lépe než my sami. I tak se dají vyložit první výsledky mezinárodního výzkumu Naděje 2014, do kterého se Česká republika zapojila díky psychologickému ústavu filozofické fakulty. Z odpovědí více než 1400 respondentů totiž vyplynulo, že naději vkládá většina lidí v sebe.
V listopadovém dotazníkovém šetření na internetu odpovídali lidé mezi 15 až 75 lety. Převažovaly ženy, pro které jsou významným zdrojem naděje i příklady jiných lidí, kteří si umějí v životě poradit. Muži i ženy se také hodně spoléhají na své životní partnery a přátele.
Předvánoční průzkum především ukázal, že lidé vidí svůj osobní život v letošním roce spíš optimisticky. „I když to tak nemusí vypadat, mezi lidmi naděje stále je,“ shrnula první analýzy dat garantka výzkumu Alena Slezáčková.
Důraz pak respondenti kladou především na dobré vztahy. Je to patrné z toho, co si do tohoto roku nejvíc přáli. „Na prvním místě to bylo šťastné partnerství, manželství a rodina. Hodně lidí touží po dobrém zdraví a harmonii v životě a vysoko v celkovém hodnocení jsou dobré a důvěrné vztahy s druhými lidmi,“ uvedla psycholožka. Přání mít více peněz nebo být úspěšný v práci se ve výzkumu ocitly na opačném konci žebříčku.
I když na osobní život hledí lidé v České republice s optimismem, v otázkách politiky či ekonomiky je to naopak. Souvisí s tím i fakt, že svou naději rozhodně nevkládají do politiků a vlády ani do bankovních či finančních poradců.
Očekávání se ale liší s věkem. „Ohledně osobního života jsou pro příští rok nejoptimističtější mladí lidé mezi 18 a 29 lety, nejméně optimismu mají lidé nad 60 let. V otázkách národní politiky jsou zase nejpesimističtější lidé mezi 30 a 39 lety,“ doplnila Slezáčková.
Zatímco třicátníci sázejí na rodinu, kamarády a chtějí se víc bavit, čtyřicátníci častěji touží spíš po jistém zaměstnání a chtějí mít více volného času. S rostoucím věkem se pak do popředí dostává hlavně otázka zdraví a lidé, kterým je přes šedesát let, také často chtějí pomáhat druhým lidem.
Naděje je zdravá
Lidé však nejsou v cestě za naplňováním svých nadějí pasivní. Nejčastěji se snaží analyzovat okolnosti svého života a přemýšlet o nich, čtou a informují se a samozřejmě také přijímají zodpovědnost za svůj život. „Z výsledků průzkumu je vidět, že lidé dávají přednost spíš racionálnímu a aktivnímu přístupu,“ poznamenala Slezáčková. Podle ní mnoho lidí neodradí překážky a neúspěch, naopak je povzbudí k tomu hledat jiná řešení a způsoby pro dosažení svých cílů.
Ti, kteří se nenechají překážkami udolat a udržují si vyšší míru naděje, jsou na tom lépe i v dalších oblastech života. „Lidé, kteří se dívají do budoucna s optimismem, jsou celkově spokojenější, radostnější, a dokonce zdravější. Jejich mezilidské vztahy mají vyšší kvalitu a svůj život vnímají jako smysluplný,“ podotkla Slezáčková.
Nadějné a optimistické myšlení však podle psycholožky neznamená, že lidé budou ignorovat existující problémy a odkládat jejich řešení. „Je to spíš výzva k zaměření pozornosti na to, co je nebo může být v našem životě pozitivní. Pomůže to i k efektivnějšímu překonání překážek a nepohody,“ dodala psycholožka. A doplnila, že ani pesimisté nemusí ztrácet naději, pozitivní způsob myšlení se totiž dá ovlivnit a je možné si jej alespoň částečně osvojit.
Víc nadějného myšlení určitě není na škodu. Průzkum, který se konal i v dalších zemích, totiž ukázal, že Češi jsou méně optimističtí, méně spokojení s mezilidskými vztahy a vykazují menší míru naděje než Švýcaři. Na druhou stranu však čeští respondenti v porovnání s těmi švýcarskými dosahují vyšších hodnot v míře smysluplnosti života, spirituality a potřeby zanechat po sobě něco dobrého příštím generacím.
