Proč a jak vnímají živočichové magnetické pole Země, se snaží rozluštit i vědci z Ústavu experimentální biologie přírodovědecké fakulty MU. Takzvanou magnetorecepci zkoumají na bezobratlých – švábech, rusech a nově také na blešivcích v Antarktidě.
I když se o citlivosti mnoha živočichů na magnetické pole Země ví už dlouho, vědci stále nevědí, proč tyto schopnosti mají a k čemu jim slouží. „Například švábi se otáčejí a jsou neklidní, když manipulujete s magnetickým polem,“ popsala doktorandka Kateřina Tomanová, která se magnetorecepci věnuje už od bakalářského studia.
„Zaujalo mě, že jde o behaviorální testy, kdy přímo sledujete, jak se daný živočich za určitých podmínek chová,“ uvedla Tomanová. Švábi mají podle ní tu výhodu, že jsou malí, mají krátký životní cyklus a na jejich výzkum není potřeba zvláštní povolení. Velmi důležité také je, že u bezobratlých se dají snáze využít různé molekulární metodiky pro ovlivnění jejich vlastností, jako je například manipulace s RNA.
V laboratořích v kampusu, kde nově získali i dvě speciální místnosti odstiňující elektromagnetické záření, biologové sledují spontánní orientaci švábů a rusů. „Pomocí tak zvané RNA interference hledáme, na jakém základě je magnetické pole ovlivňuje, zda je jejich reakce spojená se světlem nebo magnetickými částečkami,“ přiblížila výzkum fyzioložka. „Podstata biologického kompasu je asi tou nejžhavější otázkou, kterou se snažíme rozluštit nejen my, ale i řada týmů ve světě.“
V loňském roce pak začali vědci také výzkum na stanici Johanna Gregora Mendela, kterou v Antarktidě postavila Masarykova univerzita. Zaměřují se na blešivce, malé asi centimetr velké mořské živočichy, které nacházejí v příbřežních vodách ostrova Jamese Rosse. „Prověřujeme na nich hypotézu, že využívají magnetorecepci pro orientaci vůči pobřeží. Kvůli silným přílivům a odlivům a jejich měnícím se směrům se musí velmi dobře orientovat kolmo na pobřežní čáru a my zkoumáme, zda k tomu využívají právě magnetické pole, které je v antarktických podmínkách jednou ze stabilních směrových veličin,“ popsala Tomanová výzkum, který loni v Antarktidě zahájil Martin Vácha.
Data pro výzkum sbírají vědci přímo v Antarktidě. Nejdříve naloví potřebný počet blešivců a na stanici je v laboratoři testují. „Oceán napodobujeme v podstatě v misce vody a pomocí cívky pak simulujeme magnetické pole, chování živočichů natáčíme na kameru. Záznamy vyhodnocujeme v Česku a posuzují je i další lidé, abychom vyloučili chyby,“ doplnila Tomanová. Z předběžných výsledků podle Tomanové vyplývá, že hypotéza o využití magnetického pole pro místní orientaci vůči pobřeží platí.
Ve výzkumu chtějí biologové pokračovat a rozšířit ho také o zkoumání vlivů radiofrekvenčních polí, hlavně pro zjišťování podstaty magnetorecepce a možných účinků elektrosmogu.
