Na letošní zimě nebylo nic neobvyklého. A to nejen v porovnání s posledními desetiletími, ale i s klimatem, které v českých zemích panovalo před pěti sty lety. Některé zimy v 16. století byly totiž tak teplé, že se na polích selo už v lednu.
Platilo to ale spíš pro první polovinu tohoto století, kdy bylo klima teplejší a sušší. V jeho druhé polovině se totiž začalo ochlazovat, přibylo srážek i povodní. „V pětisetleté řadě teplot a srážek byly v posledních třiceti letech 16. století zimy a léta nejchladnější a léta velmi vlhká,“ uvedl Rudolf Brázdil, který s dalšími kolegy získal letošní Cenu rektora za významný tvůrčí čin. Ocenění dostali za publikaci s názvem Climate of the Sixteenth Century in the Czech Lands.
Historickou klimatologií se zabývá od roku 1990. První monografií, kterou na toto téma vydal spolu s Oldřichem Kotyzou, je Klima českých zemí do roku 1500 a rád by zpracoval ještě 17. a 18. století. Co je na historických údajích o počasí zajímavé? „V současnosti mluvíme o globálním oteplování, které je způsobené vlivem člověka na atmosféru. Abychom poznali, jak fungovalo člověkem neovlivněné klima, musíme jít hlouběji do minulosti. A také, když mluvíme o globálním oteplování, potřebujeme vědět, jaké byly teploty dřív,“ popsal problém Brázdil.
Zjistit podobné údaje ale není jednoduché. První přístrojová pozorování počasí v českých zemích jsou sice již z prosince 1719, ale souvislá pozorování začínají až rokem 1775 v pražském Klementinu. „Historičtí klimatologové hledají údaje především v archivech. Data získáváme z dokumentárních pramenů, jako jsou zápisy z kronik, pracovní i soukromá korespondence, deníky a diária, noviny či časopisy,“ přiblížil klimatolog.
Při hledání pramenů se ale klimatologové neobejdou bez historiků a archivářů. „Texty, ze kterých čerpáme, jsou psané latinsky, německy kurentem a je těžké některé z nich vůbec přečíst,“ podotkl Brázdil. Zmínky o počasí jsou i v kramářských písních, na obrazech a dalších uměleckých dílech, do kterých se promítají dramatické události. „Například jednu z velkých pražských povodní z konce 16. století zachytila ve své básni Elizabeth Jane Weston, latinsky píšící autorka,“ doplnil profesor.
Už z roku 1533 jsou také k dispozici denní záznamy počasí, které prováděl moravský šlechtic Jan z Kunovic. Ani podobné zápisy ale neobsahují žádné konkrétní číselné údaje a klimatologové je musí rekonstruovat.
Podle různých typů informací a na základě znalostí současného klimatu se přiřadí každému měsíci ve zkoumaném období teplotní index. Přiřazené indexy v intervalu -3 až +3 popisují v sedmistupňové škále teplotní charakter měsíce od extrémně chladného po extrémně teplý. Vědci musí vytvořit tak dlouhou řadu indexů, která se překrývá s obdobím, kdy již začala přístrojová měření. „Pak vezmeme společný časový úsek, například padesát let, a srovnáme indexy s naměřenými údaji. Pomocí statistických metod zjistíme a ověříme jejich vzájemný vztah, který pak použijeme pro odhad teplot v minulosti,“ popsal metodu rekonstrukce klimatu Brázdil.
Pro část své práce mohli odborníci využít i unikátní zápisy takzvaných lounských knih počtů. Obsahují záznamy o pravidelně v sobotu vyplácených mzdách městem Louny za různé práce ve vztahu k počasí, jako bylo například vysekávání ledu na Ohři nebo u městských mlýnů, které vlastně ukazují na délku mrazového období. Ekonomické informace jsou totiž také dobrým zdrojem údajů o počasí.
Vyjímečným rokem 16. století byl rok 1540, který přinesl do českých zemí středomořské klima, kdy bylo sucho a vysoké teploty přetrvávaly od jara do začátku zimy. „Víno z toho roku bylo výborné. Naopak od roku 1585 začala série chladných a studených lét, vinná réva se neurodila, nebo bylo víno kyselé,“ dodal Brázdil s tím, že rakouští historici spojují s touto vinnou krizí vyvolanou chladným klimatem i počátek masovější konzumace piva ve Vídni.
