Michaela Fojtů a Michal Jež spolu před pěti lety začali studovat biochemii na Masarykově univerzitě. Dnes jsou i spolubydlící a také jedni z dvanácti vítězů posledního ročníku soutěže Brno Ph.D. talent, kterou vyhráli díky nadějným projektům výzkumu rakoviny.
Když si mají sednout k rozhovoru, navzájem si skáčou do řeči a komentují slova i práci toho druhého. Společně strávená léta v učebnách a také mimo ně jsou zkrátka znát. „V soutěži nám to ale velice pomohlo, navzájem jsme si radili a podporovali se,“ shodují se oba doktorandi z lékařské fakulty.
Soutěž Ph.D. talent vyhlašuje Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu pro studenty prvních ročníků doktorského studia brněnských vysokých škol. Účastníci, jichž bylo letos přes devadesát, bojují nejdřív o postup do 24členného semifinále, v němž každý uchazeč prezentuje svůj projekt před porotou. Z tohoto kola vzejde dvanáct finalistů, kteří získají hlavní odměnu – stipendium ve výši 100 tisíc korun ročně po dobu tří let.
Ačkoliv oba začali v totožném oboru, dnes se věnují úplně odlišným problémům. Michaela testuje v laboratoři speciálně upravené léčivo proti rakovině doxorubicin. Ten už se standardně proti nemoci používá, jenže stejně jako jiná cytostatika zároveň poškozuje zdravé tkáně, takže lidské tělo ho snese jen určité množství. „Je kardiotoxický, po určité dávce se musí vysadit a pacientům se dává něco méně účinného,“ vysvětluje.
Její školitelé Michal Masařík a Marie Nováková ale spolupracují s kolegy z Mendelovy univerzity, kteří vytvářejí šetrnější nanočásticové formy doxorubicinu, jenž pak působí jen tam, kde má. Může se ho tedy použít víc a větší koncentrace. Úkolem studentky je testovat tři různé varianty nanočásticových forem. Musí zjistit, jak lék pracuje v těle, jak působí na srdce a také to, jestli se náhodou nehromadí někde jinde, což by mohlo způsobit další potíže.
Zatímco jeho kolegyně se výzkumu rakoviny věnuje od konce bakalářského studia, cesta Michala k dnešní práci byla komplikovanější. Vědecké úspěchy zaznamenal, když ještě neměl ani bakalářský titul, to když dělal základní výzkum zaměřený na opravy DNA v buňkách. Pak přešel do sféry genomiky a proteomiky rostlin.
Na konci magisterského studia se ale objevila možnost stát se součástí nově vznikající skupiny Marka Mráze v Centru molekulární medicíny v Ceitecu a podílet se na výzkumu chronické lymfocytární leukémie. „Přišlo mi to jako skvělá příležitost a zajímavé téma a taky jsem se chtěl posunout k výzkumu nádorů. Pro každého vědce je to výzva,“ říká vysokoškolák, který teď bude spolu s dalšími kolegy navazovat na úspěšnou práci svého vedoucího.
Mráz spolu s dalšími vědci upozornil na ribonukleovou kyselinu s označením microRNA-150, která hraje důležitou roli v tom, jak rychle se šíří a jak moc je leukémie agresivní. Proto teď výzkumníci hledají další kyseliny microRNA s podobnou funkcí. Michal se kromě toho zaměřuje i na molekulu s názvem fokální adhezívní kináza, u které je předpoklad, že zpomalením její funkce by se mohlo povést zastavit růst nádorových buněk.
Úspěch? Je to motivace
V plnění velkých úkolů teď bude oběma doktorandům pomáhat i finanční podpora. Pro přihlášení do soutěže prý ale nebyla rozhodující. „Dělám to proto, že mě věda baví. Zajímá mě, jak věci fungují,“ popisuje Michal. „To, že jsme cenu dostali, je taky ocenění naší práce a týmů, ve kterých jsme. Je to velká motivace. Navíc je to taky první zkušenost s podáváním grantových žádostí,“ doplňuje ho kolegyně.
Blízký vztah obou způsobil, že se třeba na obhajobu svých projektů před komisí chystali dost intenzivně. Náročná byla ovšem i práce předtím. Kdo se chce do soutěže přihlásit, musí dát dohromady řadu podkladů nejen o svém výzkumu, ale také o složení týmu, jeho vedoucích nebo třeba zázemí laboratoře.
A recept na úspěch? I tady platí, že nestačí jen znalosti, ale důležitá je také jejich prezentace a schopnost zaujmout.
