Raně středověká sídla ve střední Evropě v oblasti o velikosti milionu čtverečních kilometrů, popsal na sedmi stech stránkách své práce Peter Milo z ústavu archeologie a muzeologie. Za knihu, která vysvětluje, jak se dají na konkrétních nalezištích využít geofyzikální metody, získal v prosinci Cenu děkana filozofické fakulty za významný tvůrčí čin.
Publikace vznikla z jeho dizertace, kterou psal na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem. Peter Milo se soustředil na shromáždění všech dostupných informací o raně středověkých sídlištích ve střední Evropě. „Díval jsem se na to, jak vypadala venkovská sídla a tedy střední Evropa zhruba mezi lety 550 až 1000. Velkou roli při jejich utváření měl nejen region, ale také etnická příslušnost a tradice,“ uvedl Milo, podle kterého byly v té době ve střední Evropě mnohem výraznější rozdíly než dnes.
Například Slované budovali úplně jiné typy domů a hospodářských objektů než Germáni. „Jejich kmeny žily v dlouhých kůlových stavbách a lidé je často obývali spolu s dobytkem. Naopak Slované nikdy neměli dobytek v domě, jejich obydlí byla menší a často byla zahloubená. Rozdíly existovaly také ve skladování potravin. Zatímco Germáni je měli nad zemí, Slované pod zemí,“ popsal některé odlišnosti výzkumník.
Na oceněné publikaci nazvané Raně středověká sídliště v střední Evropě. Archeologická a geofyzikální porovnávací strukturální analýza (v německém originále Frühmittelalterliche Siedlungen in Mitteleuropa. Eine vergleichende Strukturanalyse durch Archäologie und Geophysik) je podle něj nejvýznamnější přehled asi dvou stovek lokalit, kde se našlo osídlení. Údaje o většině z nich čerpal z literatury a osobně navštívil jen něco málo přes deset míst. Milo se totiž soustředil především na popis toho, zda a jak se při průzkumu těchto sídlišť dají využít geofyzikální metody.
Jde o nedestruktivní způsoby zkoumání území a patří mezi ně třeba geomagnetická prospekce či geoelektrické metody. Díky nim mohou odborníci v krátké době prozkoumat velkou plochu a vytvořit mapu toho, jaké pozůstatky lidské činnosti se pod zemí nachází. „Na základě těchto poznatků pak mohou archeologové soustředit svou pozornost jen na vybraná místa a neničit celou historicky cennou lokalitu,“ zdůraznil.
Technologie není samospásná
Při průzkumu na středověkých sídlištích ale zjistil, že ne každá lokalita je pro aplikaci geofyzikálních metod vhodná.
„Na mnoha místech lidé sídlili v různých obdobích a metody, které používáme, nám zobrazí vše v podstatě v jedné vrstvě. Těžko se pak odděluje, co náleží ke které éře. Pokud se ale jedná o lokalitu, která byla osídlená jen v jednom konkrétním období, tak efekt geofyzikálního průzkumu velmi roste. Jen za několik dní totiž dokážou tři lidé prozkoumat území, které by stočlenný tým kopal i několik měsíců nebo déle,“ uvedl Milo s tím, že jím propagované metody mohou pomoci usměrnit archeologický výzkum.
„Díky magnetickým anomáliím můžeme s určitou pravděpodobností říct, že se pod povrchem nalézají zbytky staveb či jiné pozůstatky lidské činnosti. Konkrétně to ale může popsat a zařadit do daného období jen archeolog, který naše zjištění ověří,“ dodal expert, jenž působí na Masarykově univerzitě už sedm let. Za tu dobu pomáhal například s geofyzikálním průzkumem na Pohansku nebo v lokalitě Těšetice-Kyjovice.
Studia Peter Milo absolvoval v Nitře a doktorát si pak dodělal v Německu, kde se začal věnovat právě geofyzice. „Pohybuji se na hraně mezi archeologií a přírodními vědami. Nemám technické vzdělání, ale měřit s konkrétními přístroji není nijak složité. Nejtěžší je interpretace výsledků, a ta hodně závisí na zkušenosti,“ dodal.
