Invazní rostliny a jejich vliv na biodiverzitu a ekosystémy zajímají už řadu let profesora Marcela Rejmánka, který působí na kalifornské univerzitě v Davisu ve Spojených státech. Podle něj se invazní biologie za posledních třicet let hodně rozvinula. „Začínal jsem v prvním mezinárodním programu v roce 1963 a od té doby počet publikací stoupá exponenciálně. Studie, které by ukázaly, že invazní rostliny jsou zodpovědné nebo potenciálně mohou být zodpovědné za vyhynutí domácích druhů, však žádné nejsou. Nemáme jediný příklad, kdy by nějaký domácí druh rostliny vyhynul kvůli introdukovanému druhu. Většinou jde jen o spekulace a extrapolace,“ říká profesor s českými kořeny.
Profesor Rejmánek se v Brně zúčastnil právě skončeného 58. výročního symposia Mezinárodní asociace pro vegetační vědu (IAVS). Doufá, že inspiruje další vědce k tomu, aby se zabývali výzkumem toho, jak invazní rostliny ovlivňují biodiverzitu.
Chybějící důkaz o vyhynutí domácích druhů kvůli zavlečeným rostlinám pod něj může mít několik vysvětlení. „Často navrhovaný důvod je, že vyhynutí druhu je dlouhý proces a není zatím dostatečně dlouhá časová řada údajů. Na druhou stranu současně probíhají v rostlinných společenstvech jiné procesy, invazní druhy mohou získat nové nepřátele, případně se domácí druhy invazi přizpůsobí,“ vysvětluje botanik.
Přestože přímé důkazy o zničujícím vlivu invazních rostlin chybí, je podle Rejmánka rozumné chránit domácí flóru. „Domácích druhů rostlin, které se dají využít jako okrasné, je dost a není třeba přinášet další. Mnozí, zejména obchodníci s exotickými rostlinami, často argumentují tím, že rostliny migrovaly vždy a teď je to jen trochu rychlejší. Změna je ale v několika řádech. Například na Galapágy se dostával jeden druh za 10 tisíc let a teď jsou to asi tak dva druhy za rok,“ zdůrazňuje Rejmánek.
Kromě invazních druhů a jejich vlivu na domácí ekosystémy se vědec věnuje také studiu deštných pralesů v Belize. Začal tam před dvaceti lety studovat dva druhy palem, a když chtěl výzkum uzavřít, přišel hurikán. Pochopil, že je to ojedinělý experiment. Díky hurikánu najednou měly studované palmy místo dvou procent světla třicet procent a začaly plodit pětkrát víc než před tím. To je však vysílilo a jejich produkce postupně klesla. „Hurikán přišel v roce 2001, ale ještě pořád je jeho vliv znát a nevím, kdy výzkum skončit,“ říká s úsměvem a dodává, že se zdá, že hurikány v této oblasti zajišťují vyšší druhovou pestrost v pralesích.
Kromě toho se v Belize věnuje také tomu, jak jsou pro deštné lesy důležití živočichové, především hlodavci. „Jde o lovnou zvěř, ale stromy s většími plody a semeny je potřebují pro své šíření. Jen díky nim se totiž semena rostlin dostanou do půdy a dokážou se uchytit a umožní přežít semenáčkům. Dnes víme, že je to nejméně devadesát procent stromů, které se takto rozšiřují,“ dodává Rejmánek.
Přestože je původem z Česka, zná lépe exotické rostliny ve střední Americe než místní zajímavosti. Díky sympoziu, kterého se zúčastnilo na 530 odborníků z celého světa, se tak poprvé dostal na louky v Bílých Karpatech, které jsou považovány za jedny z nejbohatších v Evropě.
