Na otázku, jaký je vůbec nejlepší film, vám Radomír D. Kokeš z filozofické fakulty neodpoví. Předpokládá totiž, že každý film má své diváky, i kdyby to byli jenom jeho tvůrci. Snaží se proto u každého filmu objevit podmínky, za kterých funguje nejlíp.
„Možná podle mnoha lidí nehodnotím filmy tak, jak bych měl. Nechci plnit funkci majáku a ukazovat, které dílo je všeobecně hodnotné a které ne. Říkám spíš, že každé dílo může být hodnotné, pokud si v souvislosti s ním klademe ty správné otázky,“ tvrdí Kokeš.
Absolvent teorie dějin filmu a audiovizuální kultury se už přes patnáct let zabývá filmovou analýzou. K tomuto koníčku a později i studiu a práci ho přivedl Spielbergův Jurský park. „Bylo mi deset a byl jsem uhranutý, ale ne jen kvůli dinosaurům. Poprvé jsem pochopil, že film funguje jako systém, který ve mně vyvolává nějaké účinky. Viděl jsem Jurský park v kině osmatřicetkrát a toužil jsem zjistit, proč mě pořád baví, proč se bojím a jsem napjatý, i když vím, jak která scéna dopadne,“ popisuje filmový analytik jeden z impulzů pro výběr studijního oboru.
Kromě badatelské práce Kokeš píše o filmu do časopisů a na různé specializované weby. Letos své zkušenosti shrnul v knize Rozbor filmu. „Kniha je do určité míry vyústěním mých popularizačních snah, při nichž jsem neustále čelil výzvě svá čím dál komplikovanější vysvětlení filmů předkládat čtenářům tak, aby jim rozuměli. Mou prací je vysvětlovat, jak filmy jako systémy fungují, a knížka doufám působí podobně. Snažím se v ní čtenářům nabídnout svůj přístup, jak rozumět filmům, jak o nich přemýšlet a jak zjištění vztahovat k tomu, kterak fungují filmy jiné,“ přibližuje Kokeš publikaci.
Čtenáře postupně provádí tím, jak lze filmové dílo vnímat, čeho si všímat, vysvětluje mu odborné pojmy a na konkrétních příkladech filmů pak ukazuje, jak může daný typ analýzy fungovat. „I když si o filmu jen povídáte s kamarády, je zřejmě analytické uvažování mnohem běžnější, než se může zdát. Nad rámec prosté libosti-nelibosti se totiž taková debata často odvozuje právě od hledání problémů k řešení a argumentů, proč na vás tentýž film třeba působil úplně odlišně,“ říká Kokeš.
A když se ho zeptáte, který film ho v poslední době nejvíc zaujal, nebude to nic ze současné produkce. „Na festivalu archivního filmu v Boloni jsem viděl snímek z roku 1921 s názvem L'Uomo Meccanico, což je neuvěřitelně bizarní italské němé dílo. Akční film, krimi, thriller, horor a sci-fi dohromady. Pojednává o mocné zločinecké organizaci, obřím robotovi v jejích rukou a druhém obřím robotovi sestrojeném pro jeho porážku. Lze jen stěží říct, jak by film působil na nezasvěcené současné diváky, ale byli jsme jím i s dalšími milovníky filmů naprosto okouzleni,“ dodává Kokeš.
