Okolo pěti set tuleních mumií a kosterních zbytků zmapovali odborníci z přírodovědecké fakulty na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě, kde vybudovala Masarykova univerzita polární stanici Johanna Gregora Mendela.
Vysoké počty uhynulých zvířat vědce překvapily, a tak doufali, že díky jejich studiu získají informace o tom, jak probíhalo odledňování ostrova. Inspirovali se podobnými nálezy v jiných oblastech Antarktidy, kde se nalézají mumie staré i několik tisíc let.
"Když jsme ale odebrali vzorky z několika mumií, zjistili jsme, že nejsou starší než sto let. Nasbíraná data jsme hodlali dál využít, a zanalyzovali proto zubní cement u 25 tuleňů. Přišli jsme na to, že naprostá většina zahynula v brzkém antarktickém létě, tedy v období od října do listopadu,“ uvedl geograf Daniel Nývlt, , který vedl práci na publikaci o tuleních mumiích zveřejněnou v časopisu Antarctic Science.
To přivedlo vědce na myšlenku, že jde o první zvířata, která se po zimě do oblasti dostávají. Využívají prvních momentů, kdy roztává mořský zámrz v průlivu Prince Gustava mezi ostrovem a Antarktickým poloostrovem.
„Když najdou volné místo v zámrzu a dostanou se na pevninu, může se velmi rychle stát, že se jim přístup do vody uzavře. Musí tedy hledat volné moře a díky svému orientačnímu smyslu se k němu vydávají právě přes ostrov. Ten je ovšem pro většinu z nich nepřekonatelný,“ vysvětlil Nývlt příčinu vysokého počtu mumií.
Tuleni putují přes ostrov dvěma trasami s nejmenším sklonem. Aby jej překonali, musí zvládnout asi desetikilometrovou vzdálenost. Některé mumie odborníci našli až osm kilometrů od pobřeží a ve výšce dvou set metrů nad mořem.
Přes svůj tragický osud přinášejí mrtví tuleni na ostrov život. Jejich mumie jsou totiž poměrně rychle kolonizovány celou řadou dalších organismů. Od bakterií přes řasy až po nižší rostliny, jako jsou mechy nebo lišejníky.
„Ukázalo se, že kolonizace mumií nemá žádná jednoznačná pravidla a nejvíc záleží na jejich poloze. Pokud se vyskytují na suchých místech, je doba rozpadu velmi pomalá, naopak kde je vyšší vlhkost jsou rozpad mumií a jejich kolonizace rychlejší,“ dodal botanik Miloš Barták.
Ve výzkumu mumií chtějí odborníci dál pokračovat a zjistit například, zda v místě, kde se vyskytovaly, přetrvává v půdě vyšší množství živin.
Menší skupina odborníků odjela na polární stanici také letos. Šest vědců se vydalo na cestu po vánočních svátcích.
