Před rokem někdy touto dobou se přírodovědec Jan Raška ocitnul v nové situaci. Po letech práce na embryonálních kmenových buňkách se s koncem magistra rozhodl jít na doktorát a k tomu změnit téma. Přesunul se k ekotoxikologii. Dost se mu to vyplatilo. Jeho projekt teď ocenila odborná komise a on se stal jedním z devíti studentů Masarykovy univerzity, kteří letos získali stipendium z programu Ph.D. talent.
Na kmenových buňkách pracoval tři a půl roku. Věnoval se genomové nestabilitě a vlivu dlouhodobé kultivace buněk na opravu jejich DNA. „Za tu praxi jsem moc vděčný, hodně mi to dalo. Byla to ale přece jen dlouhá doba, tak jsem se chtěl posunout k něčemu jinému. Kdybych zůstal i na doktorát, řešil bych jednu věc víc než sedm let a to mi nepřišlo správné,“ vysvětluje Raška, co ho přimělo k tomu pohlížet se po něčem jiném.
Doktorát, práce v laboratoři a věda vůbec ho lákaly, ale měl svoje podmínky. „Někde bere to, co se naskytne, jen aby mohl zůstat ve škole. To jsem nechtěl. Od začátku jsem hledal téma, které by mi přišlo skutečně atraktivní,“ popisuje.
V praxi to vypadalo tak, že obepisoval vedoucí výzkumných skupin nebo brouzdal na internetu a poohlížel se po tom, co vypsali lidé z různých oborů, až se náhodou dostal i k tématům Centra pro výzkum toxických látek v prostředí Přírodovědecké fakultě MU, zkráceně Recetoxu.
„Původně jsem si vybral něco, co dnes nakonec vůbec nedělám. Napsal jsem mail svému dnešnímu vedoucímu a on mi hned zavolal a domluvili jsme se, že se potkáme, což bylo hrozně důležité. Bavili jsme se o všem možném a hrozně mě to zaujalo,“ povídá Raška, jemuž zapálení vydrželo dodnes a díky Ph.D. talentu se na svoje téma bude moct zcela soustředit. Po zbývající tři roky studia, bude po částech dostávat stipendium sto tisíc korun ročně.
Doktorand zkoumá v laboratoři vliv sinicových toxinů na lidská játra. Že není dobré se třeba koupat ve vodě, ve které sinice plavou, to dnes tuší každý. O okamžitých účincích na lidské tělo se ví už hodně. O čem se mluví (a co se zkoumá) daleko méně, to je fakt, že sinicové toxiny můžou ve stopovém množství ve vodě zůstávat i po tom, co projde čističkou. Krátkodobé vystavení takové vodě na člověku stopy nezanechá, dlouhodobě už ale může.
Raška by rád zjistil, jaký účinek mají sinicové toxiny na jaterní kmenové buňky, u nichž se přesně neví, jakou hrají v játrech roli, a také jaký účinek mají toxiny na samotný proces vývoje buněk. „Zajímá nás, jestli nedochází ke změnám, které podporují vznik rakoviny. Ze studií totiž víme, že v oblastech, kde jsou vodní nádrže silně kontaminované sinicemi, se častěji vyskytuje rakovina jater a tlustého střeva,“ přidává další informaci doktorand.
Pokud přijde někomu z fotky povědomý, nemusí to být jen dojem. Kromě nového výzkumného tématu Rašku baví přibližovat vědu i těm, kdo jí tolik nerozumí, takže si zahrál
.K nové příležitosti se dostal jednoduše. Už předtím se stal lektorem v centru Bioskop, díky němuž se do laboratoří univerzity dostávají školáci a studenti ze základních a středních škol. „Učil jsem děti od těch nejmenších až po středoškoláky, byla to zábava. S těmi nejmenšími si spíš hrajete, s těmi většími už si hodně popovídáte,“ přibližuje svoji zkušenost, která by neměla být poslední. „Učení mě baví. Až budu mít víc času, chtěl bych si dodělat nějaký pedagogický kurz, abych se mohl učení věnovat víc i v budoucnu.“
