Odvážný koncept publikovala před pár týdny v odborném časopisu Plos One vědecká skupina Julie Bienertové Vašků z Lékařské fakulty MU. Její členové vymysleli a ověřili matematický postup, díky němuž by bylo možné vypočítat kumulativní stresovou zátěž člověka a do kdy je schopen zátěž snášet.
Otázkou, jak popsat vliv stresu na člověka, se zabývá kde kdo. Většina expertů ale dřív nebo později narazí na stejný problém: Stresové faktory mohou být různé a každého ovlivňují jinak. „Kolegové, kteří se tématu věnovali, se snažili kvantifikovat vlivy, které na člověka působí, což je ale v podstatě nemožné. Nikdy nedokážeme postihnout všechny, a i kdyby ano, ony se ještě navzájem ovlivňují a na každého účinkují individuálně,“ poukazuje Vašků na zásadní potíž.
Se svými spolupracovníky z ústavu patologické fyziologie šla opačnou cestou. Jejich teorie vůbec nesleduje to, jaké vlivy se na člověku podepisují více a jaké méně. Zajímají se jen o to, jak na ně člověk reaguje, co podněty s jeho tělem dělají.
Skupina tvořená experty několika odborností při svém výzkumu pracuje s pojmem entropie. Vnímají ji jako tepelnou stopu, jež v člověku zůstává po účincích kombinace vlivů okolního prostředí a jež zohledňuje také individuální nastavení jedince. „Náš postup je inovativní v tom, že se snažíme k ryze biologickému fenoménu přistupovat fyzikálně, čímž navazujeme na práci prvotních výzkumníků na poli stresu,“ podotknul fyzik Filip Zlámal.
Výstupem několikaleté práce je rovnice, jejímiž parametry jsou například množství přijatého kyslíku, vydýchaného oxidu uhličitého, tepla vyloučeného do okolí nebo vnitřní teplota člověka. Výsledkem výpočtu je hodnota entropie vytvořené živým systémem za časovou jednotku, respektive přírůstek, o který se zvětšila entropie, která již v systému byla. Koncept by tedy měl umožnit zjistit, kolik stresu už má člověk „nastřádáno“, ne jen okamžitou hodnotu.
Výzkumníci za sebou mají matematickou formulaci a ověření rovnice a rozsáhlou diskusi v odborné komunitě. Teď budou koncept ověřovat v praxi. Aby mohli výpočty dělat, potřebují mimo jiné speciální přístroj, který se nachází jen v USA a Velké Británii. „Aktuálně jsme se s kolegy z Británie domluvili, že pro nás udělají některá měření, což nás hodně posune,“ doplnila Vašků.
Pokud by všechno fungovalo, znamenalo by to velký medicínský posun. Zatímco teď pacienti slýchají často spíš neurčité rady a výhrůžky, že pokud nezvolní, budou mít problémy, za pomoci nově získatelných informací by mohli konkrétně slyšet, kde se nachází hranice, kdy už je jejich zdraví v ohrožení.
