Jaké to je pozorovat první momenty vzniku života? Vítězka šestého kola Science slamu Zuzana Holubcová, o tom ví opravdu hodně. Neobráží ale noční kluby a ložnice kamarádů, naopak tráví hodiny za okuláry speciálních mikroskopů a pozoruje život pohlavních buněk.
„Je to o poznání nudnější realita,“ zchladila hned na úvod nemravné myšlenky části publika v Kabinetu MÚZ mladá vědkyně, která působí v ústavu histologie a embryologie lékařské fakulty. Její vystoupení, ve kterém měla laikům představit svou práci, ale nuda rozhodně nebyla. Utajený život pohlavních buněk je totiž nadmíru zajímavý.
„Všichni jsme vznikli ze splynutí spermie a vajíčka. Nepřijde nám to divné, ale je to opravdu bizarní rande. Spermie je takový malý pulec s hlavičkou velkou pět mikrometrů, genetickou informaci má sbalenou na cestu. A přitom si namlouvá buněčného giganta. Lidské vajíčko má totiž průměr větší než 0,1 milimetru, což je šířka lidského vlasu, a dá se vidět pouhým okem,“ přiblížila předmět svého výzkumu Holubcová.
Šokující je však podle ní něco jiného. Jak říká, každá slušně vychovaná buňka si před dělením zdvojí genetickou informaci a zdvojené chromozomy rozdělí do dvou dceřiných buněk. „To, co já jsem viděla, byl ale vznik tří, čtyř buněk, jejich fúzování, jiný obsah genetické informace. Prostě chaos!“ vylíčila divákům počátky života mladá bioložka.
Embryonální buňky dělení úplně nezvládají a řada embryí začíná svůj život se špatným obsahem genetické informace, protože vznikla oplozením geneticky abnormálního vajíčka. „U mladých žen do třiceti let, má jedno z pěti vajíček špatný počet chromozomů. S rostoucím věkem pak toto procento stoupá,“ uvedla Holubcová, která zkoumá proč, tomu tak je.
Nesprávná genetická informace je totiž důvodem neplodnosti, opakovaných potratů a samozřejmě i genetických nemocí, jako je Downův syndrom. „Přes sedmdesát procent počatých lidských embryí není životaschopných a řada z nich zaniká, aniž by si toho žena všimla. Jen ze třiceti procent může vzniknout zdravý člověk,“ zdůraznila s tím, že i když je neplodnost nemoc, metody asistované reprodukce nemohou pomoci všem.
Holubcová na jedné z brněnských klinik pracuje. „Je to pro mě posun od základního výzkumu k aplikované vědě. Snažím se svou prací přispět k léčbě neplodnosti, a když každý den vidím páry, které u nás hledají pomoc, vlastně ty konečné spotřebitele vědy, motivuje mě to k další práci,“ řekla bioložka.
Byla by ráda, aby lidé nebrali vědce jako nějaké podivíny z laboratoří, kteří nevědí nic o reálném životě. I proto se přihlásila do Science slamu, který má za cíl představovat lidem vědu co nejjednodušeji. „Zažila jsem akci jako divák a hodně se mi to líbilo. Řekla jsem si, že jdu do toho, i když jsem už druhý den litovala,“ přiblížila, jak se se svým výzkumem dostala na divadelní prkna.
Doplnila, že hlavní pro ni byla výborná atmosféra a taky možnost vystoupit na chvíli ze svého úzkého vědeckého záběru. „Člověk zjistí, že je tady spousta dalších lidí, kteří dělají zajímavé a užitečné věci.“
