Byl 5. květen. První májový čtvrtek a večer. Nejlepší čas otestovat „přitažlivost“. Ale jak? V brněnském science parku na akci VIDA! After dark, kde si právě téma přitažlivost vybrali jako motiv jejich večera pro dospělé, to bude nejlepší.
Akce určená pro lidi nad 18 let začíná v sedm večer, k bývalému pavilonu brněnského výstaviště přicházíme s fotografkou kolem půl osmé. Ani jedna z nás si zdejší atrakce zatím neprohlédla, a tak se docela těšíme.
„Tematické večery vznikly mimo jiné proto, že řada lidí k nám nešla s výmluvou, že nemá děti. Chtěli jsme jim ukázat, že máme co nabídnout všem věkovým kategoriím. Hodně lidí se navíc nechce exponáty zabírat dětem nebo jim vadí jejich křik. Právě pro ně jsou určené večery ve VIDA!, kde si mohou všechno v klidu vyzkoušet,“ říká PR manažerka centra Hana Laudátová.
Jak láska prochází nosem
Dřív než se vrhneme ke stálým exponátům, se však chceme podívat na speciální program. Na každý večer připravují organizátoři vědeckou show, která je jedinečná, a další doprovodný program. Míříme tedy do labodílny, kde si vyzkoušíme, jak láska prochází nosem.
Nejdřív mě čeká čichový test. Vidátor Jozef mi zakrývá oči šátkem a postupně podává nádobky, u nichž mám říkat, co cítím. Ze čtyř vzorků tři výrazné zvládám – skořici, hřebíček a vanilkový cukr si nejde splést. Hlavu mi zamotá káva, kterou nejsem schopná určit.
Testem ale procházím, takže si u vedlejšího stolu můžu zkusit namíchat parfém z připravených silic s vůněmi jako rum, švestka nebo citron. Komu je však míchání hotových vůní málo, může si hned vedle zahrát na malého chemika. „Sloučeniny s charakteristickou vůní vznikají reakcí kyseliny a alkoholu,“ říká Josef a upozorňuje nás, abychom nezapomněli na ochranné rukavice a brýle.
Rozhodujeme se vyrobit jablečnou a broskvovou vůni a Jozefovi lehce ztuhne úsměv. Důvod se za chvíli ukáže, nebo spíš prostoupí vzduch. Vstupní suroviny totiž rozhodně nevoní. Jablko se připravuje smícháním kyseliny octové a butanolu a broskev pak z kyseliny máselné s pentanolem. „Kyselina máselná hrozně zapáchá, a tak, i když jsme ji měli objednanou už od začátku fungování VIDA!, zatím ji nikdo nepoužil,“ říká Jozef, když ji postupně vybaluje z krabice, plechovky a dvou sáčků.
Zatímco všichni krčí nos, já jsem v klidu, před chvílí jsem se totiž zhluboka nedechla kyseliny octové, takže jediné, co cítím, je ocet. Zapomněla jsem totiž na základní pravidlo, jak čichat k chemických produktům. Rozhodně do nich nesmíte strkat nos, ale rukou si lehce přivanout odér od hrdla zkumavky k nosu.
Dostaneme tedy další instrukce a kapátkem už do zkumavek přidáváme kyselinu a alkohol. Reakce však neproběhne, dokud Jozef nepřidá důležitou přísadu, vysoce koncentrovanou kyselinu sírovou. Pak už zkumavku pomalu zahříváme nad plamenem hořáku a čekáme, až začne vřít. Lehce zčernalou tekutinu nakonec vlévám do kádinky s vodou a po chvíli můžu očichat. Jablko a broskev jsme vyrobili, ale rozhodně ne takové vůně, které by vás lákali se zakousnout do ovoce. Poučení je ale jednoznačné, vůně se vyrábí ze základních látek, k nimž by nikdo dobrovolně ani nečichnul.
S nosem plným octa a chemického jablka pokračujeme na vedlejší stanoviště. Tam je přitažlivost demonstrována opravu silně v podobě magnetické plastelíny a feromagnetické kapaliny. To druhé je směs oleje a magnetických částic s detergentem, a když k vědátoři k nádobě s kapalinou přiloží kulatý magnet, tak se tekutina naježí a ukazuje tak na magnetu pól.
Přitažlivost u magnetů očekáváme a u lidí vyhledáváme. Celý život ji ale také překonáváme, tu zemskou samozřejmě. A právě z této oblasti mají na galerii VIDA! centra nachystaný malý test. Kdo si troufne, může se pokusit natáhnout deset metrů dlouhým brčkem co nejvýš přichystanou kapalinu. Dostávám se na 2,45 metru a v díky brzké hodině i do aktuální TOP desítky nejúspěšnějších.
Tak trochu si zařvat
Tak trochu u konce s dechem volíme chvíli klidu v malém baru. Pak se konečně vrháme na exponáty. Zkouším si sestavit atom s větších kuliček, když mám ruce vražené v manipulačních rukavicích, moc to nejde a nedovedu si představit, že takto manipuluji s pipetou nebo ještě něčím menším. V rámci udržení fyzičky zkouším tamní veslovací trenažér. K mému překvapení však vedle není zrcadlo, jak jsem se domnívala, ale jakmile zaberu je za sklem vidět kostru, která vesluje spolu se mnou.
Na 180 herních exponátů ale nemáme šanci obejít, zvlášť když začíná vědecká show o přitažlivosti ohně a vody. Po jejím zhlédnutí si tak už jen zkusíme potopit loď pomocí vzduchové bubliny (a pochopit tak jedno vysvětlení záhady Bermudského trojúhelníku) a na závěr si tak trochu zařvat.
Ve zvukotěsné kabince zjišťuji, že u mě to s tou přitažlivostí bude možná na vážkách. Rozhodně není radno si mě naštvat, když křičím, je to jako pneumatické kladivo – 90 decibelů ;).
