Úspěšnou premiéru v Univerzitním kině Scala má za sebou sedmý ročník soutěže Science slam MU, v níž se vědci snaží zaujmout a nadchnout publikum pro svůj výzkum. Před zcela zaplněným sálem se ve středu večer pokusilo přiblížit své obory divákům šest studentů a vědců z Masarykovy univerzity a VUT. Nejlépe se to podařilo Lence Zychové z Přírodovědecké fakulty MU.
Krátce před sedmou večer je Scala plná tak, že diváci sedí i na schodech a organizátorům už došly brožury představující jednotlivé účinkující. Moderátor školí publikum, jak správně předvádět zvuky jako „ozvalo se zakašlání“ nebo „sálem to zašumělo“, a připravuje jej tak na následující vystoupení.
První na řadě je Josef Kraus z fakulty sociálních studií. Zabývá se bezpečnostními studii a jeho téma naznačuje i stylové oblečení s arabským šátkem kolem ramen. Zajímá se totiž o Blízký a Střední východ a snaží se zjistit, jak tamní lidé vlastně uvažují, a kde se mimo jiné mohou nacházet kořeny islámského radikalismu. „Přístup tamních lidí k životu je od našeho odlišný. Dobře je to vidět na hodnocení zvyků a činů člověka,“ říká Kraus.
Některé věci jsou v obou kulturách povinné, jiné zakázané, největší rozdíl je však v tom, že zatímco západní kultura má řadu neutrálních činností, islám se je snaží minimalizovat a chce téměř vše zaškatulkovat.
„Islámské právo například řeší, zda může muž nosit oděvy žluté barvy, což většina islámských právních škol odmítá. Nebo řeší to, zda se smí jíst netopýři, což je zakázané. Určuje i to, jak se správně vyměšovat a řadu dalších věcí. A to se nám při naší mentalitě často příčí,“ popisuje rozdíly v uvažování kultur Kraus. Odborníci na bezpečnostní studia se snaží podobné rozdíly popisovat a bránit tak chybám, které mohou vést až k výbuchům násilí.
Podívejte se na reportáž Muni TV
K výbuchům se ve svém vystoupení dostane i druhá vystupující, astrofyzička Lenka Zychová. Její téma ale násilné není, chce divákům přiblížit, jak se rodí hvězdy. „Pokud chcete, aby vám vznikla hvězda, potřebujete několik ingrediencí. Je to mezihvězdná látka tvořená především vodíkem a zrníčky prachu a gravitace,“ popisuje podmínky hvězdného zrodu Zychová. Mezihvězdná látka ale musí vytvořit obrovský, hustý a velmi chladný oblak, v jehož nitru se pak začne díky gravitaci vytvářet základ hvězdy, který na sebe stále nabaluje další hmotu.
Stále víc vrstev začne hvězdu zahřívat a ta se smršťuje, dokud v jejím jádru nezačnou probíhat termonukleární reakce. Pro další vysvětlení používá astrofyzička i papírový model. Největší a nejzářivější hvězdy totiž kolem sebe vytvářejí vrstvu horkého plynu a kolem něj vzniká bublina velmi husté a chladné mezihvězdné látky, kde se tvoří další hvězdy. Nejhmotnější hvězdy navíc na sklonku života vybuchují v podobě supernov a vyvrhují do vesmíru složitější chemické prvky, díky nim pak může vzniknou na planetách i život.
Romantiku vzniku (hvězdného) života střídá poněkud filozofičtější téma - hodnoty. Jan Pešl z fakulty sociálních studií začíná téma tím, že v poslední době stále slýcháme o nutnosti bránit české hodnoty, kulturu a kulturní dědictví před různými vlivy.
„Všechny napadne, že když chci něco takového zkoumat, tak se mám prostě lidí zeptat. To už nějakou dobu děláme, ale s různými výsledky,“ uvádí Pešl. Výsledky průzkumů totiž často neodpovídají tomu, co se ve skutečnosti děje. „Ve chvíli, kdy někdo operuje pojmem české hodnoty bez toho, aby pojem v daném kontextu nesl nějaký konkrétní význam, tak to není ono. Je lepší dívat se na to, co lidé skutečně dělají, než na to, co odpovídají v dotaznících,“ dodává sociolog.
Analyzuje tedy různé promluvy, názory různých lidí. K tomu potřebuje ale konfliktní témata a většinou jde o ta environmentální. Vyvíjí metody, kdy mu s analýzou stovek textů a promluv pomáhá počítačová analýza přirozeného jazyka, kdy mu je počítač schopen z obrovského množství dat vygenerovat určité struktury, sady hodnot, které například umožňují lidem ospravedlnit jejich chování.
Chováním se zabývá i další vystupující, má to ale o něco jednodušší. Hanu Berezňákovou z přírodovědecké fakulty zajímá, jak se v těle chovají lektiny, což je skupina bílkovina jejich hlavní charakteristikou je to, že umí vázat cukry. Lektiny jsou často na povrchu mikroorganismů a umožňují jim zachytávat se na hostitelských buňkách a vyvolávat pak různé nemoci. Konkrétně studuje jednu bílkovinu způsobující kožní potíže kočkám i lidem. Aby mohla lektiny studovat, musí si je však v prvé řadě připravit, a to není moc jednoduché.
„Říká se, že chemie je jako vaření, akorát nesmíte olizovat lžičku. A stejně jako při vaření, potřebujete i tady různé ingredience. Pro mě je tou hlavní DNA sekvence,“ popisuje svou práci. Příprava té správné sekvence ale zabere čas.
„Vypadá to asi tak, že máte pipetu, desítky zkumavek, a pipetujete a čekáte a pipetujete a čekáte,“ předvádí, jak to vypadá v praxi s tím, že někdy může celý proces trvat i několik týdnů. Pokud se jí podaří vytvořit správnou část DNA, může ji vložit do bakterie, která pak začne vytvářet požadovanou bílkovinu. Aby jen ve chvíli, kdy má to správné prostředí, ať už je to teplota nebo délka inkubace. Právě to se snaží Berezňáková zjistit a doufá, že bude úspěšná.
Další vystupující Marek Bičan studuje mezinárodní vztahy a pátrá po příčinách toho, proč vypukla první světová válka. „Tento konflikt se obvykle zdůvodňuje dvěma teoriemi, jedna říká, že došlo k nevyhnutelnému střetu kvůli zbrojení a byla nutným vyústěním alianční politiky v rámci Evropy. Tato teorie ale má nedostatek ten, že z hlediska těch, kteří ji rozpoutali, však první světová válka nebyla vůbec racionálním konfliktem,“ vtahuje diváky do událostí, které se odehrávaly před více než sto lety.
Fascinuje ho druhá teorie, která tvrdí, že konflikt vypukl kvůli akumulaci lidských selhání a chyb na úrovni individuálních aktérů. „Už od roku 1906 se snažil navrhovat a prosazovat náčelník rakouskouherského císařsko-královského generálního štábu Konrád von Hötzendorf preventivní válku proti Srbsku. A jaká byla jeho motivace? Když bydlíte ve Vídni v osmipokojovém bytě se svou matkou a píšete milostné dopisy své sedmnáctileté uklízečce a matka vám to zakazuje, tak raději chcete vést armády do Srbska,“ přibližuje jednu z historických pikantností Bičan.
Řadou podobných historek přibližuje zákulisní dění v Evropě na počátku 20. století a dodává, že první světová válka naprosto rozvrátila dosavadní systém mezinárodních vztahů a měla obrovský dopad na historii střední Evropy nejen v podobě vzniku nových států ale i pro další vývoj v Evropě.
Posledním vystupujícím je host z Vysokého učení technického Daniel Kopkáně. Z historie se pokouší přesunout pozornost diváků do budoucnosti. Kopkáně se zajímá o teplo, což je vlastně forma světla. Věci vyzařují světlo i teplo, a to buď v pro člověk viditelná části spektra nebo ne.
„A ano i lidé září. Nejvíc záříme na 10 mikrometrech vlnové délky. Září vlastně všechno,“ podotýká Kopkáně a vyzývá obecenstvo, aby si své vlastní vyzařování vyzkoušelo přiblížením dlaně k tváři.
Ve svém výzkumu se snaží vytvořit povrch, který by teplo vyzařované lidmi, což je asi 50 wattů, dokázal odrazit a vrátit zpět. Základem je polypropylen, tedy materiál známý lidem většinou v podobě igelitových sáčků. Může být ale pevnější než ocel a pokud se správně upraví, dá se z něj vytvořit průhledný materiál, který ale zároveň odráží tepelné záření a může mít třeba podobu tapety. Tento nápad by mohl umožnit, aby se topilo asi o dva stupně méně, a tak se ušetřily náklady.
„Můžete si ten princip vyzkoušet doma už teď, dejte prostě ruku do pračky. Když se trefíte blízko osy bubnu, tak zhruba třetinu tepelného záření, které vydává vaše ruka, vám buben vrátí zpět a vy budete pociťovat teplo,“ dodává Kopkáně s tím, že svou vizi na úsporu tepla nazval Omnifokání pasivní infrazářič.
Každé vystoupení doprovází aplaus obecenstva, které po posledním představení hlasuje o vítězi. Každý má v brožurce k dispozici útržky se šesti jmény vystupujících a vybere to, jehož přestavení mu připadalo nejpřínosnější, zábavné i poučné. Než se více než čtyři stovky hlasů sečtou, baví diváky ještě trojice členů divadla Impro Džow.
