I když Ondřej Kovanda z Přírodovědecké fakulty MU tvrdí, že v posledních letech čelí diagnóze studenta fyziky, dokázal ve středu na osmém Science slamu Masarykovy univerzity přesvědčit zaplněné kino Scala, že kvantová teorie pole nemusí být tak nepochopitelná. Jeho vystoupení ohodnotili diváci jako nejlepší z pěti prezentací (krátkou videoreportáž najdete na konci článku).
Krátce před sedmou hodinou večer se plní poslední místa v sále i na balkóně Univerzitního kina Scala a někteří diváci posedávají i na schodech. Po krátkém testu široké škály možných reakcí na vystoupení přichází na podium první vystupující. Začíná Science slam. Akce, kde se zpravidla mladí vědci a studenti snaží laikům srozumitelně podat téma své výzkumné práce.
Hana Kubelková z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU by mohla mít přezdívku Popelka, centrem jejího vědeckého zájmu je totiž popel. „Miluji ho už tři roky a podle mě je brilantní,“ odhaluje svůj vztah k této pro většinu lidí nezajímavé a odpadové surovině. Pro archeologa však můžou pozůstatky po ohni představovat studnici nových poznatků.
„Máte-li popel, tak něco hořelo. Buď chcete, aby to hořelo a máte nad ohněm kontrolu, nebo hoří nezávisle na tom, co chcete. Když máte kontrolu, můžete topit, vařit, vyrábět nástroje. K tomu potřebujete palivo, dřevo nebo sušený dobytčí trus. Obojí se ale musí připravit a musí to tedy být i dostupné,“ odhaluje postupně takzvané operační řetězce, díky kterým dokážou odborníci ze zbytků po hoření odhalit celou řadu souvislostí.
Povídá o tom, že v Turkmenistánu studovala asi sedm tisíc let starý spálený dům. „Díky analýze popela a dalších artefaktů jsem zjistila, že prvních šedesát centimetrů vrstev, pod nimiž byl dům pohřbený, se váže k požáru. Dům shořel a možná tomu někdo pomohl,“ uzavírá svůj výstup s tím, že další vrstvy popela bude dál zkoumat.
Na pódiu však ještě zůstává, moderátor jí klade doplňující otázky a pak spolu zkoušejí, jak pozorné bylo publikum. To musí reagovat na dvě otázky a odpovědi ukazuje za pomoci dvoubarevných kartiček.
Většina odpovědí je správná a na pódium míří další vystupující, Jana Skládaná z Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty MU. Hned na úvod klade sugestivní otázku. „Víte, že kombinace falešného profilu a hraní onlinovky a získání odpovědi na několik důvěrných otázek může vést až ke smrti dítěte?“
Zabývá se totiž informační bezpečností dětí na internetu a jejich rizikovým chováním. Přibližuje divákům vzdělávací lekce pro žáky základních škol a konkrétně program pro čtvrťáky, u kterých sleduje ochranu osobních údajů.
„Komunikaci na internetu dětem nezakazujeme. Chceme, aby si vyzkoušeli, jak se o své údaje starat a jak si je chránit. Učíme je komunikaci s neznámými lidmi, aby uměli rozpoznat zneužitelné informace a uměli identifikovat, co by mohlo vést k jejich rozpoznání i ve fyzickém prostředí,“ přibližuje práci s dětmi.
V jedné části projektu jsou například rozdělené na poloviny, nevidí se ani neslyší a mají za úkol zjistit, se kterým spolužákem si píší. „Mají vymyslet otázky, jak odhalit svého spolužáka a zároveň nebýt odhaleni. A musí u toho říkat pravdu,“ popisuje část kurzu Jana Skládaná.
Upozorňuje také na projekt E-bezpečí. „Děti si tam mohou vyzkoušet, co jim hrozí. Najdou tam příklady i poučení. A navíc je E-bezpečí bezpečné,“ uzavírá.
Na divadelních prknech ji střídá Ondřej Kovanda z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty MU. „Nedělám nic audiovizuálně atraktivního ani s výbušninami, ani s laserem, ani mi nemůže utéct nějaké smrtící záření. Jen někde sedím něco čtu a recykluju myšlenky, které už někdo přede mnou měl, a snažím se v nich najít nové spojitosti,“ představuje divákům teoretickou fyziku.
Zbývá se kvantovou teorií pole a chce po divácích příklad libovolného pole. Trochu ho zaskočí Královo Pole, ale sám si pomůže příkladem pole elektromagnetického či bramborového. „Bramborové pole známe všichni. Je to takový přirozený most mezi zemědělstvím a teoretickou fyzikou. Když ho vnímáte ze vzdálenosti desítek metrů, je to strašná nuda. Ale když ho někdo prozkoumá třeba v měřítku centimetrů, tak zjistí, že z něj vyrůstají strašně cool věci, říká se jim brambory,“ říká, zatímco nechává kolovat jejich vzorky.
S fyzikálním polem je to podle něj podobné. Ve velkém měřítku je „docela nudné“. „Ale když se na něj člověk podívá v měřítkách, která jsou zhruba desetmiliardkrát menší než vzdálenost jednoho konce brambory do druhého, zjistí, že i z fyzikálního pole vyrůstají takové maličké brambůrky, kterým říkáme kvanta nebo taky civilně částice,“ odhaluje podobnost polí Kovanda.
Pokračuje tím, že standardní model částicové fyziky říká, že celý vesmír je tvořen jen dvěma druhy těchto fyzikálních brambor. Jedněm se říká bosony a druhé jsou fermiony. Zatímco bosony se chovají poměrně civilizovaně, tak fermionech se toho moc pozitivního říct nedá, chovají se jako pěkná hovada,“ odhaluje charakter kvant fyzik, s tím, že to velmi komplikuje jejich popis.
Vědci proto přišli s teorií, že každá částice má své alter ego, které nazvali superčástice. „Každý elektron – což jsou fermiony – by měl mít svůj bosonický superelektron. Matematika, která to popisuje je suprematematika a celá teorie se jmenuje supersymetrie,“ odhaluje, jak super vědou se vlastně zabývá. S diváky a hlavně těmi, které zajímá, proč tento obor studuje, se pak loučí citátem slavného fyzika Richarda Feynmana: „Fyzika je jako sex. Má nějaké praktické důsledky, ale kvůli těm to neděláme.“
Po pauze čekají na plné kino ještě dvě vystoupení. Kvůli tomu prvnímu na pódium doslova vtančí Zora Vajsová z Etnologického ústavu Filozofické fakulty MU. Po krátkém tanci a zpěvu říká divákům, že právě viděli folklór, což je ale široká škála věcí včetně keramiky či architektury.
„Folklór se odráží i v moderní společnosti, můžeme ho vidět všude. Má to dopady na moderní kulturu nebo ho můžeme vidět zakonzervovaný v nějakých hodech,“ říká s tím, že moderní formu můžeme vidět i na diskotéce, která má úplně stejnou funkci jako folklórní zábava.
„Lidi prostě po těžké práci na polu, u počítače v Nových hutích, si chcou chviličku odpočinout po té těžké práci, chcou si popít, pobavit se, sbalit nějaké ty kočky a prostě být ve společnosti,“ vysvětluje, kde se na diskotékách bere folklór, Vajsová.
Na pódiu nepostojí, neustále v pohybu se dostává k tomu, že přirozená vlastnost dětí je imitovat okolní prostředí, hrát si na to a tím se učit. Buď to dělají při běžné hře nebo třeba ve folklórním souboru, kde se učí i další věci jako je tanec či kultura. Ne vždycky to jsou ale věci pro děti, existují i země, kde děti nastrojí do dospěláckých krojů, nechají je dělat krkolomné prvky a zpívat písně o lásce či vojně.
„U nás je dětský folklór neskutečně zachovaný. Jsou tam jisté podobnosti s norskými a švédskými folklórními tanci. Také dělají vířivé tance, které jsou ve většině západních zemí překryté tanci figurálními, jako je polka či mazurka,“ přibližuje svůj odborný zájem Vajsová. Ve své dosavadní práci srovnávala hlavně mužské sólové tance, v budoucnu by se ale ráda věnovala právě dětem.
Vztah k dětskému folklóru vypovídá o vztahu společnosti k tomuto fenoménu obecně. „Často vidím, že se na folklór zapomíná. Je ale důležité se mu věnovat. Protože když to nikdo neudělá, tak se na něj zapomene,“ zdůraznila na závěr.
Zatímco předposlední vystoupení začalo tancem, to poslední startuje rozcvičkou. Celé kino si na pokyn Michaely Bobrové z Lékařské fakulty MU stoupá a s rukama nahoře se protahuje a nadechuje. „Právě jste absolvovali krátké kompenzační cvičení, které má následovat po hodinovém sezení,“ říká fyzioterapeutka, která také tvrdí, že při nesprávném postavení těla v sedě, dochází k nedostatečnému okysličování mozku a to má za následek, že se sníží koncentrace, vytrvalost a soustředění.
Za pomoci asistenta ukazuje, co je špatného na některých typech sedu. Předsun hlavy, shrbení hrudní páteře, které omezuje dýchání, shrbení bederní páteře, které zatěžuje plotýnky, noha přes nohu, což šikmí pánev – ukazuje důsledky špatného sezení Bobrová.
Opět žádá diváky o spolupráci a chce, aby si zkusili najít pozici, kde mají neutrální postavení pánve. „Pak si musím nastavit trup, představím si linii pánevního, hrudního a ústního dna, kde máme položený talíř s polévkou až po okraj. Musíme zajistit, aby se polévka nevylila, a to tak, že budou ty linie rovnoběžné,“ instruuje asistenta i diváky a dodává, že je ještě nutné dodržovat pravý úhel u kotníků, kolen i mezi stehny a trupem.
„Zkuste v tom vydržet celý den. Nejde to. Proto byl vynalezen dynamický sed, který říká, že když si zachovám správné postavení páteře, můžu měnit úhel mezi trupem a stehny, takže se klidně můžu trochu opřít a dát si nohy mírně před sebe, nebo si opřít ruce o stůl,“ popisuje předmět svého zájmu s tím, že když člověk sedí dlouho, může využít i kompenzační pomůcky jako balanční čočka (podložka určená pro sezení), takzvaný over bal, tedy míč pod bedra nebo posilovací gumu theraband, kterou si člověk ováže kolem těla.
A když si chce člověk zvýšit pozornost a energii, tak nejlepší je podle Bobrové si krátce intenzivně zatančit nebo se rychle proběhnout po schodech anebo si krátce zaboxovat. „Svět patří neposedným, seďte dynamicky. Zlepšit je možné vše,“ uzavírá své vystoupení poslední soutěžící.
Místo pauzy čeká diváky ještě vystoupení skupiny Impro džow. Členové improvizačního divadla vyplňuj pauzu nutnou pro sčítání hlasů diváků, které nejvíc oslovil jediný muž, Ondřej Kovanda.
Podívejte se na krátkou videoreportáž
