Každý z nás někdy přemýšlel nad svým jídelníčkem, nebo narazil na výživová doporučení. Studium výživy je však komplexní obor, sběr dat o ní je otázkou mnoha současných diskuzí, a tvorba doporučení, jejich interpretace a aplikace do praxe nejsou snadné. Proto se v novém seriálu podíváme pod pokličku nutriční epidemiologie.
Epidemiologie jako vědecký obor studuje rozložení zdraví a nemoci v populaci a faktory, které naše zdraví ovlivňují. Jedním z těchto důležitých faktorů je právě výživa, kterou se detailněji zabývá nutriční epidemiologie.
Se zvyšující se kvalitou zdravotní péče a zvyšující se nadějí dožití, roste celosvětově význam neinfekčních nemocí, jako jsou kardiovaskulární a onkologická onemocnění, chronická respirační onemocnění či diabetes. Než se však projeví první příznaky těchto onemocnění, je zapotřebí dlouhý čas, což vede mnoho z nás k podceňování některých rizikových faktorů. I proto bude třeba v budoucnu akcentovat oblasti zdravotnictví, jakými jsou podpora zdraví a preventivní péče.
Jsme však opravdu úspěšní v identifikaci a zkoumání důležitých ochranných a rizikových faktorů? Na tuto otázku není snadné odpovědět a je třeba se podívat do metodologie jednotlivých výzkumů. Z desítky tisíc článků publikovaných v oboru nutriční epidemiologie za několik posledních dekád se lze dozvědět, že jsme skutečně to, co jíme. To znamená, že výživa, respektive její složky mohou opravdu představovat ochranu či naopak riziko ve vztahu k vybraným neinfekčním onemocněním.
V metodologii takových výzkumů si lze ovšem všimnout, že výzkumníci často vycházejí z informací vybavovaných z paměti účastníků a nikoliv z objektivního hodnocení nutriční spotřeby. A jelikož naše představa o tom, co jsme konzumovali za posledních 24 až 48 hodin se může lišit od skutečnosti, je zde riziko záměny abstraktního a konkrétního (fallacy of misplaced concreteness).
Nabízí se tak otázka o skutečném významu nutriční epidemiologie, a zda se jí podařilo za dobu své existence popsat kauzální vztahy mezi výživou a onemocněními, které měly vliv na zdraví populace. Z dnešního pohledu se sice může jevit vztah mezi nedostatkem vitaminů a výskytem některých onemocnění jako banální, ale tento objev hrál důležitou roli v oblasti veřejného zdraví.
Již v 18. století byl popsán vztah mezi konzumací citrusových plodů a výskytem kurdějí. Odhalení vztahů mezi onemocněním beri-beri a nedostatkem vitaminu B1, pelagrou a nedostatkem vitaminu B3 nebo křivicí a nedostatkem vitaminu D zachránilo mnoho životů a snížilo utrpení mnoha pacientů.
Cesta k tomuto poznání byla vždy dlouhá a spletitá, plná slepých uliček. Současná diskuze o významu a podobě nutriční epidemiologie u nás i v zahraničí je proto velmi důležitá, jelikož s kvalitnějšími daty docílíme lepší péče o zdraví. Je však potřebné zůstat kritický, abychom odmítnutím dnešního stavu nevylili s vaničkou i dítě.
Autor působí v ústavu ochrany a podpory zdraví a centru RECETOX.