Přibližně před sto lety se na Masarykově univerzitě zrodil nápad – výstavba akademické čtvrti, kde se měly koncentrovat téměř všechny univerzitní budovy, jako například rektorát, menzy nebo knihovny. Z původního záměru nakonec sešlo a dokončit se podařilo jen právnickou fakultu. „Základní kámen byl položen v roce 1928. O rok později ale přišla hospodářská krize a s ní spojený nedostatek finančních prostředků,“ vysvětluje Jaromír Tauchen, vedoucí Katedry dějin státu a práva na Právnické fakultě MU.
Právnická fakulta jako sídlo gestapa
Na adrese Veveří 70 se ale dlouho neučilo. Československo zasáhla druhá světová válka a s ní bylo spojené uzavření vysokých škol po 17. listopadu 1939. Budovu si proto vyhlédlo jako své sídlo gestapo. „Budova byla moderní a nacházela se mimo centrum Brna, takže nebyla tolik na očích. Gestapo mělo navíc po ruce Kounicovy koleje, které sloužily jako vězení. Takže vozit lidi na výslechy nebyl žádný problém,“ tvrdí Tauchen. Gestapu budova kapacitně nedostačovala, takže si v nejvyšším čtvrtém patře nechalo postavit kanceláře a z původního podkroví vyrazilo okna.
K působení gestapa na právnické fakultě se váže ještě jedna historická zajímavost. V suterénu budovy si členové nacistické policie nechali zřídit kantýnu. „To by samo o sobě nebylo nic zvláštního, někde ti lidé jíst museli. Bizarní ale byla výzdoba, obscénní karikatury od českých umělců vězněných v Brně, a především obložení ze vzácného indonéského dřeva, z něhož byla původně vyrobena stěna v jídelně slavné vily Tugendhat,“ popisuje manýry gestapáků Tauchen. Po druhé světové válce byla budova osvobozena, ale ani tenkrát se v ní studenti dlouho neohřáli. Komunisté v roce 1952 právnickou fakultu zrušili a na adresu Veveří 70 se stěhovala Vojenská akademie Antonína Zápotockého (VAAZ).
Auditorium maximum
Dominantou budovy je fakultní aula neboli auditorium maximum. Vitráže v ní od Františka Kysely s citáty Jana Husa, Tomáše G. Masaryka nebo J. A. Komenského ale komunisté okamžitě sundali. Také monumentální obraz Prométheus s řeckými motivy příliš nezapadal do ideologické koncepce, takže ho nechali zakrýt plátnem. „Místo obrazu tak v průčelí visela údernická socialistická hesla spolu s podobiznami státníků, jako byli Brežněv, Husák nebo Gorbačov,“ potvrzuje Tauchen.
Vitráže se za socialismu na strop auly sice v 80. letech, kdy došlo k částečnému uvolnění poměrů, ještě jednou vrátily, na svém místě ale vydržely pouhých 12 dní. „Vedení VAAZ vyhrožovalo všem zúčastněným, že opětovná instalace bude mít vážné důsledky, takže se vitráže opět sejmuly a uskladnily v tzv. Rohlíku, dnešním sídle Univerzity obrany,“ doplňuje absurdnost komunistického počínání Tauchen.
Po sametové revoluci měla být budova předána MU 25. července 1990. Pro výuku se předpokládalo využití dvaceti seminárních místností, které ovšem bylo třeba nejdřív vybavit základním zařízením. Realizace těchto plánů se však opozdila, stále totiž nebylo jasné, zda prostory na Veveří nebude právnická fakulta sdílet s nově vznikající ekonomicko-správní fakultou. K tomu ale nakonec nedošlo, a tak Vojenská akademie uvolnila prostory Masarykově univerzitě na začátku akademického roku 1993/1994.
Kniha Veveří 70
Turbulentní příběh budovy právnické fakulty podrobně popisuje kniha Veveří 70, kterou sepsali Ladislav Vojáček a Jaromír Tauchen. Publikace plná příběhů a dobových fotografií je dostupná ve fakultní knihovně a také v elektronické podobě na webových stránkách právnické fakulty.
