Seznamte se: Míša a Filip Hráčkovi. Ona je vystudovaná socioložka a novinářka. On dělal mezinárodní vztahy a žurnalistiku a vždycky fandil technologiím. Oběma absolventům Masarykovy univerzity se v jejich profesním životě povedlo něco, o čem sní spousta lidí. Pracují pro Google v technologickém ráji Silicon Valley. Chcete je napodobit? Pak to prý chce hodně štěstí, vynaložené energie a zkušeností. Ale podstatné je, že jenom ajťák být nemusíte. Tamější firmy chtějí talenty i odjinud.
I když jsou vrstevníci a oba studovali na Fakultě sociálních studií MU současně, narazili na sebe dnešní manželé až v době, kdy Míša psala diplomku. „Měla jsem tehdy brigádu v kavárně, kde jsem zároveň dělala výzkum o mladých lidech – jak se chovají, oblékají, a co poslouchají za hudbu. A do toho tam jednou přišel Filip,“ vzpomíná Míša na rok 2005 a na začátek vztahu, který se později přetavil v manželství.
Přes neúspěchy k další šancím
Ke stejnému zaměstnavateli se ale každý dostali jinou cestou. Míša původně studovala žurnalistiku v Utahu ve Spojených státech. Zaměřila se na tu investigativní, v níž člověk uplatní hodně sociologické práce a výzkumných metod. To proto si sociologii k žurnalistice tak trochu přibrala. Když ale jedno léto jela domů na prázdniny, zpátky už se kvůli zpřísnění vízových podmínek vrátit nemohla, a tak si musela najít jinou vysokou školu doma v Česku. Což se jí tehdy v srpnu dělalo špatně.
„Obeslala jsem několik vysokých škol, ale jako jediný mi odpověděl můj pozdější profesor Ladislav Rabušic. Napsal mi, že přesně takového člověka se zkušeností z Ameriky na fakultě sociálních studií potřebují, aby ji obohatili. Měl jen jedinou podmínku, že se musím přeorientovat na sociologii,“ zavzpomínala Míša na chvíle, které nejdřív vnímala jako pohromu.
„Když mi padly plány v USA, byla jsem z toho nešťastná. Nakonec to byl ale začátek něčeho nového, co mu umožnilo velký rozlet do života. FSS už tehdy připomínala spíš americké školy než české. Nutili nás hledat odpovědi na otázky a ke kritickému myšlení, ne jen papouškovat naučené fráze.“
Na to hledání odpovědí vzpomíná i její manžel Filip, který to měl s nástupem na Fakultu sociálních studií MU úplně jinak. Odmala ho bavilo programování, dokonce tak moc, že ho dělal už v době, kdy ještě neměl počítač. Svoje nápady si psal jen tak do sešitu a představoval si, jak by to asi ve skutečnosti fungovalo.
Když se měl rozhodnout, kam půjde na vysokou, naznačoval mu táta, že to je přece jasné. Když ho obor tak baví, patří přece na informatiku. „V tu chvíli mi ale došlo, že programátor nebudu,“ směje se Filip, který se chtěl stát spisovatelem nebo novinářem, a tak se rozhodl pro žurnalistiku.
Když se na ni na druhý pokus dostal, přibral si k tomu mezinárodní vztahy, a protože se už předtím učil japonštinu, vyjel později přes univerzitu na studijní pobyt do Japonska. V tom se příběh obou budoucích manželů podobá: Přestože museli oba nejdřív zkousnout neúspěch, další pokus je katapultoval k něčemu ještě lepšímu.
Cesta do Googlu
Dnes už žijí oba s malým synem v Silicon Valley u San Franciska, kde bydlí asi tři miliony lidí a hlavně sídlí ty nejznámější firmy světa. Čechovi to jen tak nedojde, ale na relativně malém prostoru tady sídlí společnosti, jejichž produkty používají lidé na celém světě. No, jen si to představte: Facebook, Netflix, YouTube, Apple, Tesla nebo právě Google, pro které dnes Míša i Filip pracují.
Filip je zaměstnancem technologického giganta už léta. Dostal od něj nabídku ještě v Česku, když si udělal jméno jako specialista na internetový marketing, který umí propojovat humanitní vzdělání, komunikaci a svůj technologický koníček. Dnes pracuje na produktu Googlu s názvem Flutter, což je nástroj pro vývojáře mobilních aplikací.
Míša to měla složitější. Po doktorátu dělala sociologické výzkumy pro několik českých firem a sama si pak s kamarádkou jednu svoji výzkumnou agenturu založila. „Zaměřily jsme se na sociální marketing, to znamená na kampaně se sociálními otázkami, s jejichž pomocí jsme se snažily měnit chování lidí,“ naznačuje. Prvním klientem její firmy byla Česká správa sociálního zabezpečení, které pomáhali vylepšit web tak, aby byl pro klienty srozumitelný.
Míša se přitom poprvé setkala s něčím, čemu se dnes říká user experience research – tedy systematickým výzkumem uživatelů a jejich požadavků, jehož informace se pak používají pro vylepšování služeb a produktů. Právě tím se dnes v Googlu živí, i když před lety by to netipovala.
„Když bylo synovi 18 měsíců, přišla možnost odstěhovat se do Dánska nebo USA. Google tam má velké pobočky a mohli jsme se tam uplatnit oba. U Filipa šlo jenom o přesídlení v rámci firmy, já jsem věděla, že budu začínat od začátku,“ vzpomíná Míša.
Přiznává, že kdyby věděla, co ji čeká, asi by přesun zavrhla. Musela totiž začít opravdu úplně od začátku a najít si novou práci. „První věc, kterou jsem musela udělat, bylo zapracovat na svém životopisu. Musela jsem ho zkrátit ze čtyř stránek na jednu a najít svoji story, abych firmy zaujala,“ dává návod, který je univerzálně použitelný i v Česku.
Než to zafungovalo, chtělo to hodně trpělivosti. „Můj hlavní úkol byl přijít na to, jak se jako sociolog můžu v Silicon Valley uplatnit, co firmám můžu dát. Bylo to neustálé učení se za běhu, životopisů jsem nakonec poslala asi 300,“ povídá Míša, která se snažila hodně propojovat s lidmi a poznávat je, aby do světa technologií víc pronikla. Rozhodla se také, že musí nabrat praktické zkušenosti, a tak se přihlásila do neziskové agentury Kiva, kde pracovala jako dobrovolník a pomáhala s výzkumem uživatelské zkušenosti.
Také díky tomu se jí po čtyřech měsících s nabídkou ozval Google, právě na pozici, na které se dělá uživatelský výzkum. „Pracuju na jejich produktu, který pomáhá malým podnikatelům inzerovat na internetu, aby se lépe prosadili v konkurenčním boji proti velkým značkám,“ popisuje původem novinářka, jejímž úkolem je zajistit, aby byl software pro podnikatele přívětivý a užitečný.
Silicon Valley potřebuje i odborníky na společenské vědy
Nakonec se tedy i ona ocitla v místech, kam se touží propracovat tisíce jiných. Když ovšem o kampusu Googlu v Silicon Valley oba manželé mluví, líčí trochu jinou stránku věci, než jakou si běžně lidé představují. „Všem se vybaví palmy nebo třeba samořiditelná auta. Nám to nejdřív taky přišlo výjimečné, ale člověk si rychle zvykne a je to pro něj jako koukat se na škodovky a jakékoliv jiné stromy doma v Česku,“ směje se Filip.
Oba s ženou pracují ve stejném kampusu, ale ne, jen tak na sebe nenarazí. „Když spolu chceme jít na oběd, musím jet za Filipem na kole,“ směje se Míša, a ilustruje tak velikost kampusu Googlu. Pracuje v něm kolem 30 tisíc lidí. A zdaleka ne všichni jsou specialisté na informatiku, ačkoliv technologickými firmami se oblast proslavila především.
„Společnosti si čím dál víc uvědomují, že sice dělají software, ale ten má ve finále sloužit lidem, kteří ho musí pochopit. Proto potřebují zaměstnance, kteří umí komunikovat a umí si představit problémy koncového uživatele,“ shrnuje Filip důvody, proč Google zaměstnal i jeho a jeho ženu, absolventy humanitní oborů.
Nejsou prý žádná výjimka. Vedle Filipa sice sedí v kanceláři kolega s doktorátem z programování. Je tam ale také kolegyně, která chtěla být místo informatičky doktorkou, a také člověk s vystudovanou poezií.
