Je to trochu paradox. Při vyslovení otázky, jestli je větším fanouškem fotbalu nebo hokeje, lékař Ladislav Svoboda odpovídá, že hokeje. Přitom fotbal teď naplňuje spoustu jeho volného i pracovního času, ve kterém se vídá s největšími světovými fotbalovými hvězdami na těch nejsledovanějších zápasech.
Absolvent Lékařské fakulty MU je totiž už léta českým antidopingovým komisařem, aktuálně také schvaluje výjimky v podávání některých látek sportovcům a z pozice komisaře dohlíží právě na zápasy pořádané organizací UEFA.
Je také důkazem toho, že občas se člověku věci, které ho ovlivní na celý život, připletou do cesty úplně náhodou. „Že budu lékař, to jsem věděl už od čtvrté třídy. Měl jsem velký vzor v mámě, která je také doktorka,“ vypráví Svoboda, který si velice brzy vybral také svoji specializaci.
Dnes pracuje na Klinice tělovýchovného lékařství a rehabilitace Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Rozhodnutí, že skončí v její ordinaci, udělal už na první přednášce na medicíně, když medikům pedagogové kreslili strom jejich potenciálních kariér. „Vždycky jsem měl rád sport, dlouho jsem dělal orientační běh, a o co menší talent jsem na to měl, o to víc jsem do toho byl zakousnutý, takže v práci jsem to chtěl všechno spojit,“ vysvětluje.
Za to, že dnes hraje policistu v antidopingovém boji, může právě jeho láska k orientačnímu běhu. Před lety si začal dělat profesionální trenérskou licenci a k tomu potřeboval i zápočet z antidopingu. Protože ale chyběl na poslední přednášce, musel si pro něj přímo na Antidopingový výbor ČR. Dostal nakonec nejen zápočet. Když si vyučující všimnul, že je Svoboda lékař, přišel i s nabídkou stát se součástí týmu.
„V Česku není žádné omezení, teoreticky se komisařem může stát například inženýr nebo prodavačka, když splní požadavky a zvládne zkoušky. Když je to ale lékař, je to samozřejmě nejvýhodnější,“ zdůrazňuje Svoboda, co bylo důležitým argumentem pro jeho angažmá. Platilo to nejen u českého antidopingového výboru, ale později i pro UEFA.
Dopingoví komisaři přitom nejsou přítomni na všech zápasech, soutěžích nebo utkáních. To by ve stávajících počtech ani s rozpočtem rozhodně nezvládli. Jedna standardní analýza moči v mezinárodním prostředí stojí 200 eur a k tomu se musí připočítat cena odběrového materiálu i pokrytí výdajů komisaře. Proto jsou jednotlivé výbory důsledné při stanovování priority, ale čím dál víc dělají i mimosoutěžní namátkové kontroly, jimiž bojují proti těm potenciálním hříšníkům, kteří svoje tělo na soutěže „čistí“.
„O nasazení na jednotlivé akce se rozhoduje podle velikosti členské základny daného sportu, jeho úspěšnosti a sledovanosti, množství pozitivních nálezů v minulosti a toho, zda se jedná o kolektivní nebo individuální sporty,“ vyjmenovává lékař, který pracuje jako komisař od roku 2003 v Česku a od podzimu roku 2006 pro UEFA.
Je zodpovědný za to, že například vzorek moči bude odebrán správně a podle pravidel, bude opravdu od toho sportovce, který má být testován, přímo z jeho těla a nikdo se vzorkem nijak nemanipuloval. Což bylo například porušeno při olympiádě v Soči, akci spojené s největším dopingovým skandálem za poslední léta.
„Později se ukázalo, že ruská tajná služba dokázala prolomit uzavírací systém certifikovaných nádob na odebírání vzorků a vyměnit obsah uvnitř. Od té doby se udělala řada opatření. Firma, která lahvičky vyrábí, přišla například s novým patentem, kde už by něco takového možné být nemělo,“ přibližuje Svoboda, který je z principu svojí pozice na doping vysazený, jak jen to jde.
„Doping je podvod. Tečka. I nevědomý. Když si sportovec něco vezme náhodou, pořád ho to zvýhodňuje proti ostatním. Ale daleko míň mě štve nevědomý doping, než když je to systematické nebo nedej bože systematicky řízené státem, který na oficiální úrovni garantuje, že bude s nekalými praktikami bojovat,“ naráží ještě na obvinění ruských sportovců.
Při poslední olympiádě aféra vyústila v to, že Rusko za trest nemohlo mít na hrách národní výpravu. Část sportovců ale mohla startovat pod neutrální vlajkou. Mezinárodní olympijský výbor byl za toto rozhodnutí mohutně kritizován, část sportovního prostředí nabyla dojmu, že to pro sportovce není dostatečný trest. A Svoboda souhlasí. „Rozumím tomu, proč se tak výbor rozhodnul, ale bylo to polovičaté řešení.“
Doping se na národní i mezinárodní úrovni systematicky potírá hlavně od 90. let. A podle čelního českého komisaře je toto tažení ve fázi, kdy už jsou si „policisté“ a „zloději“ rovni. Nedá se čekat, že by někdo užíval nějakou dosud neznámou a nepostižitelnou látku, to totiž vyžaduje ohromné finanční prostředky a jejich dlouholetý vývoj.
„Takže ano, možné to je, ale jenom za důmyslného krytí státu,“ připouští Svoboda, jemuž by se líbilo, aby se v boji do budoucna ještě víc angažovali sami sportovci. Například tak, jak se to v poslední době děje v biatlonu.
Sám lékař tráví ale velkou část svého času pod hlavičkou UEFA na fotbalových stadionech. Organizace ho nasazuje na všech velkých mezinárodních utkáních a soutěžích, takže jen v posledních dnech byl například na Evropské lize v Neapoli nebo dělat namátkovou kontrolu v proslulém tréninkovém centru německé Borussie Dortmund.
Bez práce na klinice by být nechtěl
Život, který mu kdekdo závidí, by ale nechtěl mít na plný pracovní úvazek, proto pořád pracuje i v nemocnici. „Být jenom u fotbalu, například jako týmový lékař, by znamenalo, že se zavřu do jednoho světa a přijdu o přehled, který mi moje dnešní práce v nemocnici dává,“ říká.
Na klinice tělovýchovného lékařství a rehabilitace se mu střídají různorodí pacienti. Zdejší lékaři vracejí do života lidi po infarktu, mozkových příhodách nebo náročných operacích, když se potřebují znovu naučit pohyby, které předtím ovládali. Kromě toho sem ale chodí také rekreační sportovci, aby si ověřili, jak na tom jsou, a také vrcholoví sportovci. Lékaři z kliniky se navíc také starají o hokejisty Komety Brno všech věkových kategorií.
Třeba to poslední by se zdálo zvlášť po nedávných zprávách o úmrtích sportovců přímo na hřišti nebo v tréninku automatické, pořád to tak ale není. „Za minulého režimu byly sportovní prohlídky povinné, na začátku 90. let byla ale povinnost zrušena a až ve chvíli, kdy dorostla generace neprošetřených sportovců a stalo se několik neštěstí, se na prohlídky klade znovu důraz,“ popisuje Svoboda s dovětkem, že poptávka po sportovních lékařích je teď ale větší než nabídka. Bude proto rád za další nástupce.
