Maminka ji za výběr oboru pochválila s tím, že bude mít čas pracovat, ale být i maminkou. Tou zatím v tom pravém slova smyslu není, život však dala vzdělávací platformě #HolkyzMarketingu. A před rokem i platformě #HolkyzByznysu; obě už proškolily přes dvacet tisíc mužů i žen.
Studovala na Masarykově univerzitě v Brně, ale říká o sobě, že je čistý Pražák. Na gymnáziu maturovala ze tří jazyků, její babička – profesorka na pražské anglistice – ovládala jazyků sedm. „Po maturitě jsem rozhodně chtěla jít mimo Prahu, abych už nemusela bydlet s rodiči. Chtěla jsem číst a ovládat angličtinu. A bylo tu Brno. Masarykova univerzita s ISem. V době, kdy se na filozofické fakultě v Praze zapisovalo tužkou na papír, jsme na MUNI už hodně věcí mohli dělat online, řídit si vlastní studium a vybírat předměty napříč fakultami. To bylo radikální a pro mě definitivně přesvědčující, že chci být v Brně,“ říká Pavlína, která má k technologiím stejně blízko jako k jazykům.
I do světa technologií ji totiž vedla rodina. „Babička sice byla polygotka, ale můj táta je programátor a vždy chtěl, abychom se technologií nebáli. Můj brácha vystudoval IT, moje máma byla ve své době jediná holka, která promovala na ČVUT. Vyrůstala jsem v tom, že technologie jsou něco běžného, podle mě jsme byla jedna z prvních rodin, která měla třiosmšestku doma na stole.“
Studium na MUNI Pavlíně nabídlo nezúžený pohled na realitu, a i díky kombinaci předmětů možnost vstoupit do světa mnoha oborů. Studentka však byla podle svých slov přechytřelá a mizerná. „Měla jsem pocit, že když mám za sebou pár let lektorské praxe, prestižní gymnázium, trvalý pobyt v Praze a fotografickou paměť, tak vím o všem všechno. Zároveň jsem celé studium pracovala, a i kvůli tomu jsem nedokončila magistra,“ přiznává někdejší marketingová ředitelka společností H1.cz a Zoot i stratéžka digitální agentury 2Fresh.
Když se dnes Pavlíny studenti ptají, zda by jim doporučila studovat anglistiku, je stoprocentně pro. „Pro mě to byl skvělý obor. Dopilovala jsem angličtinu, hodně předmětů bylo už tehdy vedeno moderně – estetika například řešila počítačové hry, naučily mě přemýšlet v příbězích, mít vlastní názor, a hlavně skvěle vyprávět, psát a argumentovat. Prostě přemýšlet o světě z pohledu 360 stupňů. Navíc jsem mohla absolvovat i mezinárodní výuku na univerzitě v Kolíně nad Rýnem.“
Díky flexibilním rozvrhům mohla Pavlína začít hned v prvním ročníku pracovat a po dokončení školy nemusela do životopisu psát například sbírání jahod přes léto. A narazila na marketing. „Brácha mě vzal na IT konferenci do Vsetína a tam jsem se potkala s lidmi, kteří jsou dnes opravdu úspěšnými řediteli mnoha firem. Vysvětlili mi komunikaci v marketingu, ukázali, jak funguje hashtag, twitter a další platformy, a já se vracela s tím, že toto chci dělat. Potom jsem nastoupila na stáž do PR agentury, kde jsem dostala své úplně první marketingové klienty. A opět jsem v základu využila svoje studium. Práci jsem totiž dostala ne kvůli tomu, že bych skvěle ovládala marketing, ale kvůli tomu, jak umím komunikovat se světem, jak umím psát a přeložit technologický svět do normálního.“
Dnes je Pavlína zkušenou marketingovou manažerkou, která ví, co bude zákazníky zajímat v nejbližších letech, jaké trendy budou klíčové a na co se v byznysu zaměřit. O její predikce mají zájem malé i velké firmy. „Já vím, že to na první pohled vypadá, že jsem typický příslušník Slash Generation, že mám patnáct jobů vedle sebe, ale mně se vše prolíná dohromady a z toho já čerpám. Ve chvíli, kdy dělám Trans Forecasting, dívám se, co je nového v technologiích, současně sleduji reporty trend forcastingových agentur, které říkají, jak bude vypadat svět v roce 2030. Rozebírám různé ekonomické reporty, sleduji, co se píše ve světě. Prostě dělám to, co mě naučila anglistika – pracuji s informacemi a syntetizuji je do příběhu, který vyprávím dál.“
Směrem dalších padesáti let v marketingu a byznysu bude podle Pavlíny Louženské udržitelnost. „Rex Woodbury, investor Index Venture, říká, že není většího trendu, na který se dá spolehnout, než na udržitelnost. A nejenom zelenou, ale i byznysovou. Dřív jsme ve startupech řešili, jak firmu co nejrychleji postavit a prodat. A dnes se stále víc objevují požadavky, jak udělat něco, co předáme potomkům, něco, co může dlouhodobě fungovat. Jak postavit firmu, která bude vydělávat, ale bude i zodpovědná k planetě, ke svým zaměstnancům. Lidé se také už nezajímají jen o to, co bude v létě nebo v následujícím kvartálu, ale řeší, jaký život budou mít děti a jejich děti, zda toto je svět, který jim chtějí předat,“ poodkrývá plány firem na dalších padesát let Pavlína a kvituje, že zaznamenala fakt, že i Masarykova univerzita zpracovává strategický plán udržitelnosti a nechává si například spočítat uhlíkovou stopu. „V tomto je MUNI opravdu dopředu, vlastně celé Brno je poslední roky hrozně dopředu, v Praze tajně závidíme, co se všechno děje v Brně,“ dodává se smíchem.
Nejvíce je ale pyšná na svůj projekt #HolkyzMarketingu, platformu, na které ona a další lektoři pravidelně pořádají školení, setkání, workshopy a shromažďuje tisíce ‚holek‘ po celém světě. I tento svůj projekt, který začal konferencí, obědem pro ‚holky z marketingu‘ a facebookovou skupinou, rozjela v Brně. „Máme desetileté výročí. Tehdy mi na konferenci přišlo líto, že holky nejsou v marketingu vidět. A vytvořila jsem podpůrnou skupinu inspirovanou Madeleine Albright, která jako ministryně zahraničí také udělala skupinu ministryň, které si pomáhaly. Z facebookové skupiny se stala vzdělávací platforma, a pak nás covid vystřelil do byznysu. Posledních pět let rosteme o 300 procent ročně.“
Na platformě se podařilo proškolit více než 20 tisíc mužů i žen, nabízí různé vzdělávací programy od jednorázového večerního až po čtyřměsíční. Cílem je zlepšit pozici žen v oboru, umožnit dělat v něm kariéru bez ohledu na to, zda chtějí být marketingové ředitelky, nebo doma s dětmi a jenom občas klikat kampaně. „Třetina našich kurzistek má také stipendia, protože nemáme jen vysokoškolačky s jazyky, ale i mámy na mateřské, nezaměstnané nebo holky před důchodem. A pro nás je strašně důležité pomoci všem,“ dodává Pavlína Louženská, která mimo jiné získala ocenění Evropského parlamentu Cena evropského občana za svoji práci v rozvoji diverzity na pracovním trhu.
Pravidelně přednáší (třeba TEDx) a píše anebo přispívá do médií jako je Wired nebo ELLE. Přiznává, že jejím snem je vrátit se na univerzitu. Jako vyučující. „Nikdy jsem o tom nemluvila, ale je to tak. Sedm let jsem učila, přednáším, proškolím tři tisíce lidí ročně, ale vrátit se do školy, mít svůj předmět by pro mě byla hodně emocionální věc.“
