Vystudovala veřejnou ekonomiku a správu na ekonomicko-správní fakultě. V magisterském studiu se rozhodla zapsat mezifakultní program, a tak si k hospodářské politice přibrala mezinárodní vztahy na fakultě sociálních studií. Začalo ji ale lákat finančnictví, a tak zkusila štěstí a přihlásila se do Evropské investiční banky (EIB), která zaměstnává přes čtyři tisíce lidí.
Studium na MU jste dokončila ani ne před pěti lety a už pracujete v Evropské investiční bance. Jak jste se k práci dostala?
Nebyla to úplně přímočará cesta. Vždycky mě lákala práce v zahraničí, proto jsem hned po státnicích vyjela na pětiměsíční absolventskou stáž v Evropském parlamentu do Lucemburku , kde má EP jedno ze svých tří sídel. V hlavním městě se mi moc líbilo a chtěla jsem tam zůstat, takže jsem těsně před covidem začala pracovat u Soudního dvora Evropské unie a pak jsem se vrátila zpátky do Evropského parlamentu, kde jsem byla 2,5 roku. Po nějaké době mě to ale táhlo zpátky do finančnictví, tak jsem se zkusila přihlásit na jednu z pozic Evropské investiční banky. Několik měsíců se mi vůbec neozvali, tomu tak v evropských institucích bývá, ale pak mě pozvali na kompetenční testy a pohovor. Moc jsem nečekala, že se mi vůbec ozvou, takže jsem měla velkou radost. A také velké štěstí, že mě vzali – na všechny pozice se totiž hlásí opravdu velké množství uchazečů.
Víte, kolik lidí se hlásilo na stejnou pozici jako vy?
Nevím, kolik lidí se tehdy hlásilo společně se mnou, ale když se nedávno otevírala obdobná pozice v našem týmu, přihlásilo se přes tisíc uchazečů. HR oddělení to snížilo asi na pětistovku a náš management pak vybral stovku uchazečů, kteří postoupili dál. K pohovoru pak pozvali asi padesát lidí. Takže konkurence je opravdu velká a já jsem dodnes nesmírně vděčná, že mě tehdy vybrali. Už když jsem se připravovala na pohovor a studovala si, co je misí Evropské investiční banky a co všechno dělá, moc mě to zaujalo. Přišlo mi zajímavé podílet se na tvorbě budoucnosti Evropy. A po pohovoru jsem tam chtěla pracovat ještě víc.
Proč si myslíte, že vybrali právě vás?
To přesně nevím, ale můj profil na pozici dobře seděl. Šéf oddělení i ostatní kolegové mi byli sympatičtí a všechno na mě působilo dobře. Takže věřím, že to cítili stejně a viděli ve mně velký potenciál. A po roce a půl, co tam pracuji, musím říct, že práce i kolektiv překonaly všechna moje očekávání. Mám velké štěstí, že u nás na oddělení máme skvělý management a tým, lidé jsou nadupaní znalostmi a zkušenostmi. Je pro mě velmi inspirující pracovat po boku lidí, kteří mají pracovní zkušenosti například z velkých investičních bank typu JP Morgan nebo Goldman Sachs a dalších celosvětových společností. Díky tomu se neustále posouvám dopředu a hodně se toho od nich učím. Také se mi líbí, že pracuji v mezinárodním prostředí. Náš tým je poměrně velký, mezi čtyřicítkou spolupracovníků jsou kolegové z Evropy, ale i z USA nebo Asie. Jsem dennodenně v kontaktu s různými národnostmi, což je kulturně velmi obohacující a zajímavé. Kolegové přinášejí zkušenosti z různých zemí i velmi zajímavé pohledy na věci, takže si neustále rozšiřuju obzory i v oblasti finančnictví.
Co přesně v Evropské investiční bance děláte?
Pracuji na oddělení, které zastává roli investičního poradce pro European Innovation Council Fund spadající pod Evropskou komisi. Tento fond se za dobu své existence vypracoval na největšího evropského investora do rizikového kapitálu a jeho hlavním úkolem je investovat do inovativních technologií a rizikového kapitálu a katalyzovat soukromé investice. Fond nikdy neinvestuje sám, vždycky jsou tam ještě investoři ze soukromé sféry, kteří koinvestují a stanovují podmínky investice.
Start-upy s největším potenciálem nevybíráme my v Evropské investiční bance, ale European Innovation Council, který si nejlepší kandidáty pozve před porotu. Porota potom vybere několik společností, které přicházejí k nám do Evropské investiční banky. My provádíme proces due diligence, tedy důkladnou prověrku start-upů včetně zhodnocení rizik a podobně. A potom vydáváme doporučení, jestli do start-upů investovat, nebo ne. Takže celý ten proces je o úzké spolupráci Evropské komise, Evropské investiční banky, soukromých investorů a start-upů.
Je to náročná práce a každý den je výzvou. Přicházíme do kontaktu se start-upy z celé Evropy nebo například z Izraele. Každá společnost je jiná a působí v jiné oblasti. V portfoliu tak máme medicínské nebo biotechnologické společnosti, společnosti zaměřující se na polovodiče nebo umělou inteligenci. Každý den jsme tak v kontaktu s jinými obory. Zároveň také spolupracujeme s několika stranami – Evropskou komisí, soukromými společnostmi i start-upy, což jsou tři úplně odlišné entity, které musí najít společný způsob práce. Často se tak jedná nad procedurami, politikami i způsoby financování, který by byly nejvýhodnější pro všechny strany. A občas to vyjednávání bývá náročné.
Do Evropské investiční banky jste přišla vlastně jako čerstvá absolventka. Vadilo to něčemu?
Nevadilo. Musela jsem se samozřejmě doučit spoustu věcí, jako v každé nové práci. Ale studium na Masarykově univerzitě mi dalo velmi dobrý základ. Můj šéf mi taky hned první den v práci řekl něco, co se mi velice líbilo – ať se neděsím, že něco neumím nebo nevím, že i on se i přes ta léta praxe každý den učí nové věci. A že se nemám bát dělat chyby. Důležité je nenechat se tím zastavit a napravit to. Vždyť chybami se člověk učí nejvíc. To pro mě bylo velmi inspirující. Náš tým a management je obecně složený z neuvěřitelně zkušených a talentovaných lidí, což je pro mě velmi inspirující. Je to radost učit se od takových lidí.
Ale ano, určitě se mám ještě hodně co učit. Ale moje práce mě ohromně baví už od samotného začátku. Proto se v ní chci pořád zdokonalovat a vyhledávám další vzdělávací programy. Nakonec jsem se přihlásila na dvouleté dálkové studium Financí a investičního managementu vyučované na University of Liverpool. Volného času tak teď nemám moc nazbyt, ale čas na sport a cestování si vždycky nakonec najdu. Výhoda je bydlet v Lucemburku. Na letišti jsem za dvacet minut, do Paříže nebo Bruselu to mám kousek, takže spoustu víkendů trávím mimo Lucembursko.
