Napadlo by vás, že výsledky hledání internetového vyhledávače ovlivňuje mladý introvert, který v době vzniku portálu Seznam.cz psal povídky do šuplíku? Absolventa Fakulty informatiky MU Jiřího Maternu přitahovalo téma umělé inteligence a počítačového zpracování přirozeného jazyka odjakživa. Jeho zápal ho ve společnosti Seznam.cz přivedl až na post vedoucího výzkumu.
Vedete výzkumný tým největšího českého vyhledávače. Znamená to, že rozhodujete o tom, co člověk dostane za výsledky po zadání klíčových slov?
Ano, vymýšlíme algoritmy, pomocí kterých se řadí výsledky hledání. Navenek to sice není vidět tolik, jako když se změní obrázek psa na hlavní stránce, ale je to velice zajímavá práce, která nás baví. Pokud se nám podaří zlepšit kvalitu vyhledávače o několik procent, je to pro nás velký úspěch. Vzhledem k tomu, že změny probíhají kontinuálně, běžný uživatel si toho ani nemusí všimnout.
Jak se dá úspěšnost vyhledávání měřit?
Máme na to takzvané kalibrátory neboli brigádníky, kteří hodnotí, zda je vyhledaná stránka relevantní vůči určitému dotazu. Dotazy se vybírají podle toho, co uživatelé skutečně hledají. Podle hodnocení víme, jaké stránky bychom na jaký dotaz měli poskytovat, porovnáváme to s reálnými výsledky, které žádanému stavu přizpůsobujeme, a vyhledávání tím zdokonalujeme.
Jak se vlastně ani ne třicátník stane člověkem, který má tak velký vliv na technologický pokrok?
Bylo to z části štěstí. Těsně před dokončením mé diplomky vznikla v Brně pobočka Seznamu. Mě už v té době zajímaly věci, které s vyhledáváním souvisí, od počítačové lingvistiky přes umělou inteligenci až po strojové učení. Nejdřív jsem zpracoval diplomovou práci na téma vypsané přímo Seznamem a poté mě přijali na pracovní úvazek. Když jsem po pár letech dostal nabídku vést výzkum, kývl jsem na to.
Myslíte si, že student, který by chtěl podobnou práci jako vy, by na sobě měl začít pořádně pracovat už na střední škole?
Myslím si, že by se člověk na střední škole měl snažit získat co nejširší rozhled, ne se pouze specializovat na nějakou úzkou oblast. Pokud tedy netíhne spíše k řemeslu a nechce jít hned po vyučení nebo maturitě pracovat. K prohlubování znalostí v určitém oboru dobře poslouží vysoká škola, ale pokud chce absolvent uspět v reálném životě, bude potřebovat schopnost uvažovat v širším kontextu. Mě jako studenta informatiky by například nikdy nenapadlo, že budu k práci potřebovat umět provést syntaktický rozbor věty.
Teď ho zvládáte bravurně?
Jak má správně vypadat středoškolský větný rozbor, už přesně nevím. Větný rozbor, který pomáhá počítačům porozumět jazyku, se od něho trochu liší, ale v principu je to hodně podobné.
Prolíná se vám do čtení beletrie vaše vlastní práce tím způsobem, že se u nějaké věty nebo slova zaseknete a přemýšlíte, jak byste ji zpracoval?
To se mi stává pořád. Někdy se zamyslím a v duchu analyzuji věty tak, jak by je mohl zpracovat počítač. Pozastavuji se nad detaily, které by normálního smrtelníka třeba vůbec nenapadly. Tak například, kdybych četl Dvořákovu biografii a tam by byla zmínka o Slovanských tancích, přemýšlel bych nad tím, že „Slovanských tancích“ je možné interpretovat víceznačně a jak přimět počítač, aby to spolehlivě vyhodnotil ne jako slovanské tanky, ale jako slovanské tance.
V akademické části své výzkumné činnosti se věnujete strojovému rozpoznávání správného významu mnohoznačných slov v textu. Věříte tomu, že jednou stroje naučíme napsat článek, nebo dokonce knihu a nepoznáme, že text nepsal člověk?
Už dnes existují systémy, které dokáží generovat sportovní zpravodajství, aniž by to člověk rozpoznal. K umělé inteligenci ale mají daleko. Jsou realizované použitím velkého množství předem připravených vzorových vět, do kterých se pouze doplní konkrétní údaje. K tomu, aby byl počítač schopný vkládat do textu vlastní myšlenky, by především musel být schopný uvědomit si sebe sama, ale k tomu se dnešní počítače ani neblíží.
Vysokou školu jste neproseděl pouze u počítače, ale zahrál jste si například i ve fakultním divadle. Jaké to bylo, když se informatici pustili do divadla?
Celá řada lidí si myslí, že divadlo na fakultě informatiky nemá co dělat, ale já jsem přesvědčený o opaku. Problémem českého školství je obrovská pasivita studentů a jejich neschopnost prezentovat své myšlenky na veřejnosti. Je to dáno především tím, že k tomu nejsou vedeni již od útlého věku. Často se stává, že si studenti sedají co nejdále od katedry a vůbec se nezapojují do diskuse, protože mají obavy, aby se neztrapnili. Později třeba něco prezentují na odborné konferenci, kuňkají, a přestože mají obsahově silné téma, nedokáží jej prodat. Sám jsem od přírody introvert a účinkování v divadle před lidmi nacpanou posluchárnou mi v tomhle hrozně pomohlo.
Takže jste se na konkurz do divadla přihlásil, abyste se hodil do vody a naučil plavat?
Z části určitě ano. Dalším důvodem bylo, že mám rád divadlo jako takové. Proto jsem vydržel hrát tři roky. Nejraději vzpomínám na svou první roli v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy, kde jsem hrál perverzního kněze.
Jsou ještě nějaké další školní zážitky, na které rád vzpomínáte?
Celé období studia bylo úžasné. Člověk měl čerstvě nabytou svobodu, spoustu možností a minimum povinností. Jedinou povinností bylo jednou za semestr složit všechny zkoušky a jinak to byla jedna dlouhá jízda.
Na závěr se podívejme do budoucnosti vašima očima – jak si myslíte, že budou vyhledávače vypadat v roce 2030?
To je strašně složitá otázka. Oblast informačních technologií se vyvíjí ohromně dynamicky. Nedávno ještě mezi mobilními telefony panovala Nokia, pak přišel Apple s dotykovým displejem a celý trh převrátil. Totéž se může stát ve vyhledávání. Přijde někdo s nečekaným nápadem a vše se rázem změní. Například uživatelské rozhraní vyhledávačů je už skoro 20 let stejné – vstupní políčko pro zadání dotazu a 10 nejrelevantnějších stránek jako výstup. Je jen otázkou času, kdy přijde někdo s něčím lepším.
Máte ambice tím někým být právě vy?
Samozřejmě (směje se).
Rozhovor vznikl v roce 2013 pro časopis Muni Extra.
