Po čtyřicetiletém období velkovýroby konzumních vín se na jižní Moravu vrací bývalá sláva našich vinařů. Přibývá cenných medailí z prestižních zahraničních přehlídek a stále roste i domácí spotřeba vína, i když jsme pořád ještě hluboko pod průměrem mnoha vinařských zemí.
Za zvyšováním kvality i spotřeby nejsou jen důvody ekonomické, ale – možná i trochu překvapivě – znalosti a nadšení nastupující generace vinařů, kteří dovedou využít zkušenosti svých otců a všechny možnosti, které oblast jižní Moravy nabízí.
Jednou z těch důležitých podmínek jsou vhodné půdní poměry, které jsou významnou součástí charakteristického „terroir“. Málokdo například ví, že na význam skalního podkladu pro získávání kvalitní suroviny na výrobu vína neupozornil jako první geolog Maurice Lugeon v roce 1930, jak se dosud všude traduje, ale doktor Roesler již v roce 1904, který zobrazil rakouské a moravské vinice v geologických mapách.
Mladí moravští vinaři dovedou tento faktor dobře využít. Pěstují především ty nejvhodnější odrůdy pro dané území, a mohou tak splnit náročné podmínky označení VOC (vína originální certifikace), které již bylo uděleno vybraným bílým vínům ze Znojemska a červeným vínům z Modrých hor. Kupříkladu v Pavlově pak nabízejí unikátní srovnání vín stejných odrůd, stejného ročníku, zpracovaných shodným vinařem, ale vypěstovaných na půdách vápencových, nebo na sprašových, či na půdách vzniklých zvětráváním granitů. Takovou unikátní možnost srovnání ovšem znalci a milovníci dobrých vín hned tak někde nenajdou!
autor je profesorem v Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty MU
