Prý napsat něco o vínu, historii a jižní Moravě, jako kdyby nešlo o tři fenomény, které jsou spolu spojeny jakousi imaginární pupeční šňůrou. Vyprávíš-li o jižní Moravě, nevyhneš se vínu a dějinám a naopak.
S vínem mne na přelomu 70. a 80. let seznamovali dva důstojní, tehdy asi sedmdesátiletí muži. První byl kanovníkem na Petrově a byl kulaťoučký jako bečička, druhý byl suchý, vyschlý, s bradkou, masarykovský typ podobou i myšlením. Když ale hodnotili před výstavou víno, byl to koncert vzdělanosti, chuťových pohárků a vysoké kultury. Latina zněla vůkol a já byl jedním z mála, kdo tomu trošku rozuměl.
Kdysi v té době se začalo sanovat brněnské podzemí. Dělnici z Hustopečí a blízkého okolí vyklízeli zasypané sklepy a najednou se objevila zeď. Udělali do ní malý otvor, zasvítili a ztuhli. Starý sklep plný zaprášených lahví, nález zazděného pokladu. A protože k vínu neměli daleko, jali se otevírat lahev po lahvi. Libovali si, jak to stovky let staré víno chutná… Pozvali kamarády a vypitých flašek bylo nakonec kolem šedesáti.
Jednání druhého dne bylo krušné. Tlusťoučký kanovník se obrátil na vedení podniku a trpce si stěžoval (s vyhrůžkami policejního postihu), že mu dělníci vypili část archivního sklepa. Museli pak duchovnímu donést stejné množství kvalitních lahví. A pak že Spravedlnost neexistuje.
Vinohrad měl na Moravě každý
Vinna réva se na jižní Moravě původně pěstovala na daleko rozsáhlejším území než dnes. Vinice bychom našli na Vyškovsku a v Bystřici nad Pernštejnem, chtělo by se říci, téměř v srdci Vysočiny. Ale to nepřekvapí u vědomí, že na konci středověku žádal jeden měšťan ze slezské Svidnice svého brněnského přítele, aby mu poslal dvě stovky sazenic révy spolu se starým zkušeným vinařem, který by uměl založit vinohrad.
Rozsáhlé vinohrady se nacházely dokonce i na kopci Výhonu patřícímu k obci Blučina. Tu získal od královny Guty Habsburské žďárský klášter – jak je totiž známo, mniši museli podle řehole sv. Benedikta dostávat denně jistou dávku (zvanou hemmina) vina. Dodnes se ale historikové přou, jak velká hemmina vlastně byla, obyčejně prý kolem půllitru, někde ale tento obsah značně přesahovala. Když prý prchali Benediktovi následovnici před Langobardy z Montecassina, vzali si s sebou jen dvě nejdůležitější věci: původní rukopis řehole a odměrku na víno.
Už z roku 1476 se dochovala pečeť městečka Blučiny, na níž dva muži (nepochybně starozákonní Jozue a Kaleb) nesou přes ramena na tyči obří hrozen, ve starověku pak symbol izraelské země. Dochovaná je také pečeť blučinského perkmistra neboli horného z přelomu 15. a 16. století, ne-li z doby o něco starší. Hrozen, hůl a klíč připomínají pravomoci tohoto voleného představitele vinařů a hlavního strážce nad „horami“, protože vinohradním tratím se ne nevýstižně říkalo „hory“, podobně jako u dolovací činnosti. Hory mívají na jižní Moravě často německá jména, někdy už zkomolená, jindy zachovávající nařeční tvary vymizelé moravské němčiny.
Rozkvět vinohradnictví přišel až s kláštery
Víno pili na jižní Moravě nepochybně již Římané, kteří zde měli svoji hlavní stanici v Mušově a v průběhu 1. a 2. století po Kristu podnikali taženi proti Germánům. Vinnou révu nicméně pěstovali i Slované doby velkomoravské, jak dosvědčuji vinařské nože a jemná keramika, nalezená během archeologických výzkumů.
Skutečný rozkvět ale přichází s premonstrátskými a cisterciáckými kláštery ve 12. a 13. století. Potvorovice vedle Čejkovic získal velehradský klášter a mniši zde založili hory s názvy navozujícími svatost: Pulchra (Krásná) a Clara (Světlá). Obě se dnes nacházejí na katastru Starého Poddvorova. Zanedlouho se vinohradnictví stalo významnou sférou podnikání vrchnosti i měšťanů. Brňané tak měli své vinice hlavně v Židlochovicích, Blučině, Němčicích, Hustopečích, Kurdějově či Starovicích. Víno se ovšem pěstovalo i v blízkém okolí Brna, a tak dnes plachtařům od Medlánek známý kopec Netopýrky se původně jmenoval Nitoperky, což není nic jiného než Niederbergen, tedy Nízké hory.
Vinohrady ale byly i v Jundrově či Černovicích, stejně jako Králově Poli a Bohunicích. Ještě veduty z 16. a 17. století ukazují svahy hradu Špilberku porostlé keři vinné révy upravenými „na hlavu“. Jeden z nejstarších vinných šenků se nacházel v místech pozdější hospody U Bíleho kříže. Zavedli jej na počátku 40. let 13. století johanité, kteří měli sousední špitál sv. Ducha. Nálev vina byl v 15. století tak lukrativní, že řádoví bratři padělali panovnické výsady a namísto jedné krčmy (taberna) připsali –e do podoby tabernae, tedy krčmy v množném čísle, aby mohli nalévat na více místech.
Víno zkrátka k jižní Moravě patří. Dokázalo navíc i stírat nejrůznější rozepře. Když se kdysi blížilo vinobraní, Židlochovičtí, kteří měli husitského pána, se prý dokonce dokázali dohodnout s katolickými Brňany, že si po dobu několika týdnů, kdy probíhal sběr a zpracování hroznů, nebudou jakkoli škodit. Jak došlo na víno, šly na Moravě bokem i ty nejzávažnější ideologické antagonismy, které přineslo husitství.
Autor je profesor v Historickém ústavu Filozofické fakulty MU.
Fejeton vyšel v časopisu Absolvent 2011/2012. Více o Absolventské síti Masarykovy univerzity na webu absolventi.muni.cz.
