Stále mě překvapuje, když si uvědomím, za jak krátkou dobu se může podařit převést dobrou myšlenku do reality, a to v měřítku výrazně větším, než by se člověk původně odvážil pomyslet. Právě tak vznikl náš Projekt SPOLU pomáhající pacientům na Psychiatrické klinice FN Brno.
Na začátku týdenní praxe z psychopatologie, povinné pro všechny studenty psychologie třetího ročníku na filozofické fakultě, mě napadla myšlenka větší spolupráce s bohunickou klinikou. Po roce a půl je tu největší projekt České asociace studentů psychologie, kterým prošlo již bezmála 120 studentů. A stejný počet jich čeká na zapojení. Při vzpomínce na mou obavu, zda najdu alespoň deset studentů ochotných pravidelně docházet do fakultní nemocnice a povídat si s pacienty, se nyní jenom pousmívám.
Praxi jsem měla na oddělení pro pacienty s psychotickými poruchami schizofrenního okruhu. Po rozhovoru s jedním z nich a poté, co jsem zjistila, jak to na oddělení chodí, jsem si uvědomila, že by pacienti mohli profitovat z delšího kontaktu se studenty.
Na začátku byl projekt časově i organizačně dost náročný, jelikož jsem sama přicházela jako dobrovolník a přitom vše koordinovala. Po půl roce se však tým stabilizoval a nyní máme osm koordinátorů. Z „mého“ projektu se rychle stal projekt „náš“, za kterým stojí mnoho desítek nadšených dobrovolníků, zaměstnanci kliniky a vedení filozofické fakulty i fakulty sociálních studií.
Nic nepotěší více než chvála od samotných pacientů či vědomí, že i díky našim aktivitám je na odděleních lepší atmosféra a pacienti snáze navazují sociální kontakt. Studenti pak mají možnost snadno získat zajímavou praxi v oboru a aplikovat teoretické poznatky. Pro mnoho z nich jde také o možnost smysluplné seberealizace, jež je může i zásadně kariérně ovlivnit. Sama vím o několika studentech, kterým zkušenosti z dobrovolnictví pomohly k rozhodnutí, jak se v rámci psychologie profesně profilovat.
Na mé budoucí plány má vývoj celého projektu také velký vliv. K jeho vzniku mě vedl můj velký zájem o klinickou psychologii. Chtě nechtě jsem se však musela přeorientovat na projektový management a nyní investuji většinu svého času do vyjednávání o dalším růstu projektu. V jednání je rozšíření do dalších psychiatrických zařízení také v rámci jiných měst a spolupráce se zahraničím. V projektu vidím velký potenciál a smysl, a to i proto, že svým zaměřením koresponduje s ideou tzv. komunitní psychiatrie a napomáhá destigmatizaci psychických onemocnění ve společnosti.
Naše aktivity můžeme rozšiřovat i díky grantu rektora MU a Think BIG. Člověka to jen utvrzuje v tom, že rozhodně stojí za to pokoušet se měnit své bezprostřední okolí k lepšímu.
Autorka je studentka filozofické fakulty
