Vědci budou pracovat na řadě šetření, která mohou pomoci lépe porozumět tomu, jaké příležitosti i rizika s sebou nese individualizace společnosti, která klade důraz na hodnoty, potřeby a preference jednotlivce. Jejich cílem je nejen poznání, ale i návrh strategií pro minimalizaci dopadu rizik a využití příležitostí tak, aby se zvýšila odolnost jednotlivců i společnosti.
Vedoucí celého projektu Anna Ševčíková zdůraznila, že na výzkumu bude spolupracovat široké spektrum odborníků ze sociálních věd, ale také z oblasti informatiky. „Hledali jsme průnik toho, co známe a umíme jako jednotlivé obory a co máme společné. Našli jsme to v tématu individualizace společnosti. Rychlé rozšíření digitálních technologií totiž urychlilo tento dlouhodobý proces, což s sebou přináší příležitosti, ale i rizika pro celou společnost.“
Individualizace znamená především důraz na možnost vlastního rozhodování, což může být pozitivní v tom, že si každý může určovat například to, co bude studovat, jak a s kým bude žít, co bude dělat. Digitální technologie toto ještě umocňují, umožňují totiž personalizovat nejen obsah, který člověk vidí například na sociálních sítích, ale také zdravotní péči, možnosti vzdělávání a řadu dalších oblastí života.
Na všechno sami
Spojení individualizace a digitalizace s sebou nese obrovské možnosti a příležitosti, ale zároveň také velké výzvy. „Různí lidé získávají mnohem různorodější zkušenosti s rodinou i se státem a jeho institucemi, než bývalo obvyklé. Tyto zkušenosti jsou sdílené prostřednictvím médií s individualizovaným obsahem, a to vede k pocitu menší relevance médií i dalších tradičních zdrojů informací o světě, ke snížení důvěry, k pocitu odcizení a nakonec i k ohrožení sociální soudržnosti české společnosti,“ zdůraznila stinné stránky tohoto fenoménu Ševčíková.
Druhé riziko individualizace společnosti pak vidí v tom, že s možností rozhodovat se sami za sebe se samozřejmě pojí i odpovědnost za daná rozhodnutí. Zvyšují se tak nároky na jednotlivce a jeho schopnost zvládat životní, ale i globální výzvy, jako je klimatická změna, nástup umělé inteligence, válečné konflikty či stárnutí populace.
„V názvu našeho projektu Na všechno sami si vlastně klademe otázku, zda náhodou nedochází k tomu, že se kvůli důrazu na individualizaci společnosti nepřenášejí na jednotlivce i taková rozhodování, na která z podstaty věci nemohou stačit a pro jejichž řešení jsou potřeba naopak společenské instituce, kterým budou lidé důvěřovat,“ doplnila psycholožka.
Mezigenerační vztahy i metodika výzkumu
Téma výzkumu je velmi rozsáhlé, a tak jej vědci rozdělili do čtyř výzkumných záměrů. Prvním z nich je problematika rodinných a mezigeneračních vazeb, v němž se zaměří na oblasti partnerských vztahů, reprodukci a mezigenerační vztahy a péči. Druhý rozsáhlý záměr se bude věnovat duševnímu zdraví společnosti, konkrétně otázkám sebepéče v kontextu digitálních technologií, technostresu nebo problematice umělé inteligence ve vztahu k vyhledávání informací o zdraví či k sumarizaci obsahu psychoterapeutických sezení. Třetí oblast výzkumu se bude zabývat otázkami polarizace společnosti včetně sociálních nerovností, ale i možností její redukce. Poslední výzkumný záměr je pak zaměřený na metody výzkumu, protože individualizace společnosti vede mimo jiné k tomu, že se tradiční metody sběru dat potýkají s četnými úskalími. V rámci tohoto záměru se tak budou odborníci zabývat možnostmi zvyšování kvality získávaných dat, ale i personalizací měření.
Zaměření na péči
Velká část výzkumu je zaměřená především na péči, jednak o sebe sama, ale také na péči mezigenerační. „Na sebepéči se už nyní klade veliký důraz. Řeší se otázky prevence i tenčících se zdrojů a osobní zodpovědnost za zdraví. Na jednu stranu to má jistě přínosy v tom, že je větší naděje, že lidé budou dožívat ve zdraví. Na druhou stranu jsou tu velké výzvy spojené s informovaností, důvěrou v informace a instituce, ale i důvěrou v digitální technologie, které nám pomáhají sledovat naše zdraví a životní styl,“ uvedla Ševčíková.
Změna hodnot a důraz na svobodu a rozhodování jednotlivce se ale také promítá do mezigenerační péče. Individualizace vede k velmi specifickým životním trajektoriím, jako je pozdní mateřství a rodičovství či život single, a to se promítá i do mezigenerační péče, ať už jde o pomoc prarodičů při slaďování rodinného a profesního života, nebo naopak zajištění péče o stárnoucí rodiče a prarodiče.
„Zaměřením na otázky péče a mezigeneračního soužití si slibujeme, že se nám podaří identifikovat zranitelné populace, které propadají sítem pomoci individuální i institucionální. Protože s individualizací společnosti se může prohloubit rozpad komunity, která dříve dokázala pomoci těm, kteří to potřebovali.“ Kromě toho ale vědci doufají, že se jim při mapování mezigenerační péče a vztahů podaří najít příležitosti a nástroje ke zmírnění mezigeneračního konfliktu a k opětovnému sbližování generací, které mají velmi rozdílné a mnohdy nepřenositelné zkušenosti.
Z výzkumu do praxe
Kromě nových celospolečenských šetření a výzkumu chtějí odborníci vytěžit i data z dosavadních projektů, které probíhaly a probíhají jak na fakultě sociálních studií, tak na dalších zapojených institucích. Patří mezi ně fakulta informatiky a také pracoviště Univerzity Karlovy, Mendelovy univerzity, Vysokého učení technického v Brně a Psychologický ústav Akademie věd ČR.
Díky zapojení jednotlivých odborníků také do řady pracovních skupin například na ministerstvu práce a sociálních věcí a díky spolupráci s neziskovými organizacemi se budou výsledky projektu průběžně promítat i do formování dílčích státních politik či fungování jednotlivých organizací.
