Rozhlédneme-li se po knihkupectví nebo knihovně, zjistíme, že čtenáři představují rozsáhlou skupinu, která je vnitřně diferencována. Ať už je to podle pohlaví, věku či preferencí žánru.
Svoji sekci si najdou ctitelé detektivek, fantasy, sci-fi, kuchařek, poezie, odborné literatury, komiksů, cestopisů i milostných příběhů. Oddělena bývá tradičně produkce intencionálně určená dětem a mládeži, tedy recipientům do 15 let věku. Jen jedna část čtenářů nemá hledání titulů, které by ji mohly oslovit, právě snadné. Adolescenti.
Právě ti patří do všech oddělení a současně do žádného. Svoje vlastní zpravidla nemají. V mnoha zemích představuje adolescence specifickou etapu dětského čtenářství, v České republice však této věkové kategorii recipientů byla dosud věnována jen malá pozornost, a to jak ze strany odborníků, tak samotných autorů (spíše výjimkami byla díla Oty Hofmana, Hermíny Frankové, Jany Červenkové a několika dalších).
A to přesto, že mezi dospělou populací je podle výzkumů Jiřího Trávníčka, publikovaných v knize Čtenáři a internauti, právě ve skupině 15 až 24 let jednoznačně nejvyšší počet častých čtenářů. Sahají po stejných dílech jako pubescenti, ale i jako starší generace. Mnohdy však ne z vlastní vůle. S blížící se maturitou odkládají knihy, jež je zajímají, a orientují se na tvorbu, kterou jim určují školní seznamy. A vztah ke čtení jako odpočinkové aktivitě se tak postupně vytrácí.
Asi nejlépe současnou situaci postihla v rozhovoru pro časopis Host Iva Procházková, když konstatovala, že „se na dospívající v beletrii trochu zapomíná [...] Snad je to proto, že jsou neuchopitelní. Už nepotřebují ‚roztomilé žvatlání', dokážou akceptovat jazyk dospělých a mnohá jejich témata, ale nejsou ještě za prahem dospělosti. Přešlapují na něm.“ Její vlastní tvorba, a to především romány, jako je Soví zpěv, Nazí či Uzly a pomeranče, je důkazem postupné změny.
V zahraničí v posledních několika letech patří tzv. Young Adult literatura k těm nejrychleji rostoucím segmentům knižního trhu, její reprezentanti se opakovaně objevují na prvních místech žebříčků bestsellerů a hojně inspirují také filmové scénáristy.
Právě popularita, s níž se setkávají nejen tato literární díla, ale i jejich následovná filmová zpracování, přispěla k tomu, že některá z nich vyšla už i v češtině.
Pozornost poutají především náročnými tématy, jako je vážné onemocnění (Hvězdy nám nepřály, Volání netvora), outsiderství (Ten, kdo stojí v koutě), složitost lidských povah (Hledání Aljašky, Papírová města), odpor proti tyranii (Zimní bitva), smysl lidského života (Dívka s pomeranči) a především smrt v nejrůznějších podobách (všechna uvedená a mnohá další díla).
Komentář není pochopitelně prostorem pro důkladnou analýzu nebo úplný výčet autorů a jejich děl, ostatně zmíněný Ten, kdo stojí v koutě motivuje k četbě klasiků mnohem lépe, než by se mi mohlo podařit na několika posledních řádcích.
A proto si dovolím alespoň připomenout, že kniha není vždy pouhou položkou v seznamu, kterou potřebujeme rychle odškrtnout. V každém věku stačí najít takovou, kterou si jednoduše přečíst chceme.
Autorka působí v ústavu české literatury a knihovnictví.
