Na rozhovor přišla jenom pár hodin po návratu z Německa a tak trochu s omluvou, že neví, jak bude srozumitelná, protože v posledních dnech moc nespala. Není se co divit. S Klárou Přibylovou jsme se potkaly poté, co strávila týden na knižním veletrhu v Lipsku, kde se podílela na úspěšné prezentaci současné české literatury.
„Byl to neobyčejně hektický týden a vlastně i celá ta doba od konce září, kdy jsem se stala součástí projektu,“ říká studentka Filozofické fakulty MU, která pracuje v Moravské zemské knihovně.
O tom, že hlavní hostující zemí Lipského knižního veletrhu bude Česká republika a její literatura, se rozhodlo už před třemi lety a Moravská zemská knihovna byla ministerstvem kultury pověřena, aby se o hostování České republiky na jednom z největších evropských knižních veletrhů postarala.
„Mám vystudovanou marketingovou komunikaci, i proto jsem předtím pracovala externě v České televizi nebo jako redaktorka na tiskovém oddělení Jihomoravského kraje. Chtěla jsem ale změnu, a tak jsem oslovovala instituce, pro které bych chtěla pracovat a které mě zajímají. V knihovně to náhodou vyšlo,“ vysvětluje Klára, jak se ke všemu dostala. Počáteční radost a nadšení ovšem rychle doplnil stres z ohromného pracovního tempa.
Nejednalo se totiž jen o zajištění prezentace na březnovém veletrhu, ale i o řadu dalších akcí spojených s projektem Český rok kultury. V souvislosti s veletrhem se nejdřív mluvilo o tom, že na něj pojede dvacet českých spisovatelů. Později z toho byla čtyřicítka. A konečná čísla se zastavila na 55 českých autorkách a autorech a přibližně 130 akcích.
„Od začátku jsme byly i s další novou kolegyní hozené do rozjetého projektu, který neustále nabíral na obrátkách. Rozhodně ničeho nelituju, pro člověka mého typu je to vlastně práce snů. Nedovedu si představit lepší spojení literatury a propagace,“ zdůrazňuje Klára.
Vše od Facebooku po tour pro novináře
Jejím úkolem je péče o sociální sítě i web, komunikace s novináři a starost o to, aby se o aktivitách projektu vědělo v médiích. První velký křest ohněm pro ni byl lednový příjezd asi 30členné skupiny německy mluvících novinářů, kteří strávili dva dny v Brně a dva dny v Praze. Připravit pro ně kulturně netradiční program spojený s literaturou nebylo jen tak. Kláře se do toho přimotala i zlomyslnost počasí.
„Měli jsme všechno na minuty naplánované, ale přišla do toho sněhová kalamita a na řadu musela přijít improvizace,“ směje se už dnes. Později ale mohla mít radost z toho, že se informace o českém „předsednictví“ veletrhu objevily i na titulní straně německého velikánu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Na samotném veletrhu pomáhala celé dny starat se třeba o srdce české prezentace, stánek ve tvaru lodi, jehož návrh vytvořil grafický designér Martin Hrdina. A proč loď? Mottem celého projektu Český rok kultury je český pozdrav „ahoj“, jímž se ale původně zdravili námořníci.
Češi do Lipska přivezli spisovatele nejrůznějších žánrů a generací. Kromě těch nejznámějších, jako je například Jaroslav Rudiš, měli svůj vlastní stánek také autoři dětské literatury nebo komiksoví tvůrci. „Němci obecně české autory tolik neznají, vzpomenou si na Havla nebo Kunderu. Na veletrhu byl ale ohromný zájem právě o Rudiše, na všech jeho čteních byl ohromný nával, nebo o brněnskou rodačku Katku Tučkovou,“ popisuje studentka bohemistiky, která si tím spíš užila osobní kontakt s autory, o nichž se ve škole učí.
„Jednou jsem se už neudržela a šla za Petrem Sísem říct mu, že mám skoro všechny jeho knížky a že si ho opravdu cením. Do té doby jsme spolu řešili jenom organizační záležitosti, ale pak měl radost, že literaturou se během veletržního shonu žilo i v zákulisí,“ vypráví Klára.
Jak úspěšné bylo hostování Česka v Lipsku a jak se povedlo tuzemskou literaturu dostat do povědomí Němců, to se ukáže až s odstupem času. Jisté je, že Klára ani teď nebude budovu Moravské zemské knihovny skoro vůbec opouštět. Po tom, co se naplno věnovala veletrhu, se musí vrátit k diplomce. Její výhoda je ale v tom, že má kancelář i studovnu s knihami v jedné budově.
